N I N E T E E N

2K 90 9
                                    

Izzy:

Jen hraje na city, nic ke mě necítí...

Nebo se pletu?

S Isacovou rukou okolo ramen jsem se vydala zas zpátky do kavárny, kde bude vyhlášení. Ještě jsem narazila na rodinu Gunnarsenů. „Isabello!" Zamával na mě Marcuse s Martinuse táta. „ano?" Poslušně jsem k němu nacupitala.'„hodně štěstí, máš vážně talent." Usmál se na mě. „určitě vyhraješ!" Povzbudila mě jeho manželka Gerd-Anne.

„takže a vítězem je Isabella Grenwødová" všichni začali tleskat a já se zvedla. Upřímně? Bylo mi to bylo úplně ukradený. Přemýšlela jsem jen a jen nad Marcusem a nad jeho slovy. Když mi všichni pogratulovali včetně Gerd-Anne a Kjell-Erika, tak jsem se rozhodla jít domů.
Šla se mnou celá parta, přišlo mi jako blbost, aby spali v hotelu, když náš barák je skoro celý volný. Táta je furt pryč a jediný kdo tam je jsou kluci. Elisabeth je většinou s jejími malými kamarádkami u sousedky, sousedka ráda pomáhá, protože ví že jsme všichni často pryč.

Šli jsme s kavárny pěšky směrem k nám domů. Cestou jsme si povídali o všem jako vždy. Mike jel domů, uvidím s ním zítra. Už jsme skoro byli u nás u baráku, zahlédla jsem dvě postavy. Kirsten a....a..... to si děláte prdel? Marcus? Co ten tady? Jo už vím co tady dělá, právě má svůj jazyk v Kirsten. Já mu ten jazyk ustříhnu a pověsím ho za koule do větru. Lhář.

Nevím proč to řeším, akorát mi lhal s tím co ke mě cítí. Klasika.

Ani nevím proč, ale prostě mě to zamrzelo. Hned co mě viděl se chtěl za mnou co nejrychleji dostat, ale já se co nejrychleji schovala Isacovi a Marcuse prostě ignorovala. Seru na něj.

já a všichni ostatní jsme odešli ke mě domů. Hned co jsem otevřela dveře, viděla jsem ty dva jak se rozvalují na gauči. „udělejte tam místo" zařval Isac. „jojo prosím tě" zamumlali něco pro sebe, asi jim nedošlo kdo na ně mluví. „počkej?!" udělal prstem Alex. „není to.."zvedl se Dylan. „Isac!!" Zařvali oba dva na ráz. Běželi za námi se s námi přivítat. Všichni se pozdravili, já už jsem byla ale na cestě nahoru do svého pokoje. Převlékla jsem se do teplákových kraťas a tílka na spaní.

Stála jsem jen tak a koukala z mého okna. Proč mám pocit, že tam furt Marcus sedí na lavičce? Jsem paranoidní...

Zachvíly jsem cítila jak mi po rameni sjíždí něčí ruka, nahoru a dolu. A na druhé rameno mi někdo líbá. Otočila jsem se, stál tam Isac. „Isacu..."dívala jsem se na něj. „chápu... promiň." Odtáhl se ode mě a šel směrem k východu. U schodů se ale zastavil. „dobrou noc" popřál mi a zavřel dveře.

Proč to ten Marcus doprdele dělá? Určitě to nemyslel vážně.... jak by jo že? Proč nad tím vůbec přemýšlím.

Furt jsem nějak nad tím přemýšlela až jsem usla, probudil mě až ten pekelný přístroj který oznamuje vstávání. Zamumlala jsem si něco do polštáře a pak se rozhodla zvednout. Bylo sluníčko. Sluníčko? v Trofors? To už jsem dlouho neviděla. Vstala jsem z postele a rovnou se vydala do koupelny, mezitím jsem si všimla několik zpráv od Marcuse na svém telefonu.

Marcus: vysvětlím ti to.
-odesláno v 22:35
Marcus: prosím.
-odesláno v 22:35
Marcus: nebylo to tak, nic s ní nemám.
-odesláno v 22:47
Marcus: promiň promiň promiň.
-odesláno v 23:00
Marcus: půjdeme ven? Chci si o tom s tebou promluvit.
-odesláno v 6:15
Marcus: Izzy... vše co jsem ti řekl byla pravda.
-odesláno v 6:17

3 zmeškané hovory Marcus

Prý to byla vše pravda, to mu tak věřím a promluvit si? Nemáš zájem, díky nechci.

Marcus Gunnarsen u mě skončil.

~~

CUZZZ💓 jak se vám líbila nová kapitola? Názor? Co si o tom myslíte? Marcus a Kirsten?

Proč nedokážeš milovat? | FF Marcus & MartinusDonde viven las historias. Descúbrelo ahora