Vstal nebo spíš my jsme mu pomohli na nohy, zatímco jsem jeho tvář zkoumala pohledem.
Byl zvláštní. Bílá ofina mu spadala do obličeje a spolu s jeho modročervenýma očima to tvořilo silný kontrast, ze kterého mi běhal mráz po zádech. Stále měl přes hlavu přetáhnutou kapuci.
,,Jsem Markus," představil se nám po chvíli ten světlovlasý chlapec a lehce se na nás pousmál.
,,A vy?" vypadlo z toho hocha po vteřině, na jeden nádech.
Bratr se nervózně podrbal za uchem a já spustila: ,,Jsem Jana a tohle je můj brácha Michael," hlesla jsem a současně poukázala na toho krátkovlasého chlapce vedle mě, který si pohrával s kamenem pod jeho nohama.
Nastalo opět trapné ticho, jelikož ani jeden z nás netušil, co by měl říct.
,,Asi vás zajímá, kolik mi je let, že?" pohlédl na nás Markus se zvýdavým okem. S bratrem jsme tiše kývli hlavou na souhlas.
,,Tři sta osmnáct let," hlesl hoch po chvíli a já párkrát s údivem zamrkala očima, zatímco bratr stál s otevřenou pusou dokořán.
,,A-ale jak je to," zakoktala jsem se a Michael stojíc vedle mě si jen povzdychl.
,,Možné?" optal se mě Markus řečnicky a já se jen nervózně uchechtla.
,,Áaanooo, no vlastně, to je jedno," vydala jsem ze sebe stroze a Markus se jen ušklíbl.
,,Tak pojďte za mnou a později vám to vysvětlím." zavelel světlovlasý hoch po momentě a spolu s bratrem jsme jej následovali.
*
Venku se pomalu stmívalo, slunce zapadalo za jeho obzor, zatímco na nebi byly již dávno vidět červánky.
Markus nás dál vedl chodbou, ve které se všude po zemi válely cihly, vysypaná omítka ze zdí a prázdné pet lahve. Kolem nás panovalo hrobové ticho, jen zpěv ptáků sem doléhal zvenčí. Bratr se stále zdál být zaskočen tím, co jsme se od Markuse dověděli.
Dorazili jsme až k zadnímu vchodu, kde venku po levé straně rostl ztepilý strom. Nejspíše javor. Odbočili jsme a naše kroky mířily podél zasmušilé zdi doleva. Přišli jsme na místo určení.
Prostor za budovou obklopovaly čtyři husté, listnaté keře. Uprostřed se nacházelo ohniště a podél zdi byla umístěna dřevěná lavička, na které seděla ještě jedna tmavovlasá dívka a další hoch.
Na dívce by vás jistě upoutaly husté, tmavé vlasy zapletené do copu, jež měla přehozený přes levé rameno. Její oblečení se skládalo jen z tmavých barev. Vaši pozornost by jistě upoutala i bledá barva její pleti, díky čemuž byl její obličej podobný Markusovu. Markus a ten druhý hoch od sebe téměř nešli rozeznat, tak moc si byli podobní. Pravděpodobně se jednalo taktéž o dvojčata, stejně, jako jsem byla já a můj bratr Michael.
,,Eeh no tak tedy já..." odvrátila jsem zrak od té dívky a sledovala, co z Markuse vypadne. Připadal mi nervózní.
,,Dovolte, abych vás seznámil. Tohle je Michael," poukázal na mého bratra, který byl celou situací zaskočen.
,,A tohle je Jana, jsou tu noví, bydlí kousek odsud," představil nás Markus té dívce a chlapci.
,,Nechcete se posadit?" optal se sedící hoch po chvíli a koutkem oka na nás pohlédl.
,,Mimochodem jmenuji se Mark a tohle je naše sestra Ellen," dodal a poukázal na tmavovlasou dívku sedící vedle něj, jež mě spolu s bratrem sjela pohledem od hlavy až k patě a poté se na nás zašklebila.
Bratr si přisedl ke klukům a já k Ellen. Kolem nás panovalo jen všudypřítomné ticho, sice jsme si měli co říct, ale nikdo netušil, jak začít.
Dívka sedící vedle mě odvrátila zrak od plápolajícího ohně a svůj pohled přesunula na mě, konkrétně na můj krk. Znepokojilo mě to, protože jsem neměla moc v lásce, když si mě prohlížel kdokoli cizí.
,,Co na mě tak zíráš?" zeptala jsem se Ellen opatrně.
,,No, eh já jen.. to je..Co to máš na tom krku?" vypadlo z Ellen, která stále hleděla na jakýsi drobný, zarudlý flíček, jenž jsem měla pod levým uchem.
,,To je jen mateřské znaménko, měla jsem ho tam už odmala, ale doktoři na to přišli až teď," odvětila jsem prostě a Ellen jen pokývla hlavou.
To znaménko jsem tam opravdu měla, bylo vskutku malinké, takže jsem sama nemohla určit, jak vypadalo. Vím jen, že podobné má i Michael. Jsme totiž dvojčata.
*
Bylo již hodně pozdě. Žluté, drobné hvězdy nám zářily nad hlavami a čerstvě rozdělaný oheň nás hřál u nohou. Dnešní den byl opravdu parádní.
Ellen upřela svůj zrak nejprve na mě a bratra a poté pohled odvrátila směrem k Markusovi, který se jen ušklíbl.
,,Potřebuji si s tebou promluvit. Nutně," naklonila se Ellen k Markusovi a zašeptala mu něco do ucha. Jenže ne dostatečně potichu, protože jsme to slyšeli i my. Pak na nás oba dva pohlédli.
,,Jen si odskočíme." utrousila poté Ellen, zatímco Markuse táhla za ruku někam dozadu na pole.
Zajímalo by mě, co měli ti dva za problém.
______________________________________
Je to zatím můj první příběh na Wattpadu, tak to berte prosím trochu s rezervou😊
YOU ARE READING
Zettwing I.✓|²⁰¹⁷
幻想-Jsem si velice vědoma toho, že se o zapomenutých či zaniklých vesnicích moc často nemluví, proto jsem se rozhodla, že o jedné takové sepíšu příběh, jenž se možná kdysi v minulosti stal, možná ne. To nikdo neví. Kniha vypráví o dvojčatech, kteří se...
