Over the rainbow: My Crazy Cute Crush

#37🌈

~Z pohledu Demi~
"You call me, unfriendly, telling me how much you miss me, it's funny, I guess you heard my songs" ozvalo se z kuchyně když jsem se probouzela "Uhm" zamručím a vyhrabu se z peřin "If you think I was born yesterday you got me wrong" ozvalo se z kuchyně a já na sebe hodila župan, a zavázala si ho "I don't give a fuuuck" ozvaly se poslední tóny písničky IDGAF, a já potichu sešla schody. Sedla jsem si na ně a pozorovala ji. Nějakou dobu byla zticha, jen pohupovala boky, a já si všimla sluchátek v jejích uších "When I'm gone, when I'm gooone, you gonne miss me when I'm gone, you gonna miss me by my hair, you gonna miss me everywhere, you gonna miss me when I'm gone" zpívala a klepala si při tom do rytmu o linku a následně vařečkou a metličkou o kastrol a ostatní vytáhlé nádoby. Usmála jsem se a vstala a přišla k ní zezadu. Obejmula jsem ji a dala jí letmý polibek na krk. Jedným pohybem si vytáhla sluchátka z uší a a otočila se "Dobrý ránko" zašeptala a darovala mi pusu na čelo "Dobrý" řekla jsem, stoupla jsem si na špičky a zabrala její rty mými "Zlato dost, připálí se mi pudink" odstrčí mě od sebe mírně a vypne hořák ohřívací desky a poté elegantně zalije piškoty ve dvou miskách, které si již připravila "To voní" zamručím a znova ji obejmu "Lásko, můžu dodělat snídani?" natáhla se do linky pro konzervu ananasu a otevřela ji. Dala několik kousků na povrch pudinku a pak mě chytla za boky a vysadila na linku. Své nohy jsem jí obmotala okolo pasu, a své ruce obmotala okolo jejího krku. Špičku nosu opřela vedle nosu mého a políbila mě. Její rty byly tak jemné a byla hrozně něžná "Tohle jsi chtěla, mou pozornost?" usměje se "Možná" pohlédnu jí do očí a pozvednu koutek úst do drobného úsměvu "Máš tak překrásný oči" povdychnu při pohledu do jejích, krásně světle modro-šedých očích a ona se začervená "Ale kušuj" zaboří mi hlavu do ramene a obmotá mi své silné roce okolo pasu "Jsi hrozně hubená" zamručím "To se ti zdá, ten Mount Everest spočívající pod mou hrudí se teprve skrývá, protože jsem ještě nejedla" vymluví se "Žádný Everest, a vůbec, přestaň s takovými řečmi, ať už budeš jakákoli budu tě milovat" dám jí lehce pěstí vedle klíční kosti "I když budu tlustá, scvrklá a stará?" zašklebí se "I tak" přikývnu. Chytnu do dlaní její hlavu a dám jí několik krátkých polibků na rty "Nějak to šidíte slečno" zasměje se, zvedne mě z linky a vysadí si mě na pas "Vážně? Nejsem si toho vědoma slečno drsná" zasměji se pro změnu já "Děláte, jako by vám vadilo, že se o vás starám jako o vlastní" vyplázla jazyk "Jak víš, že mi to nevadí?" pozvednu obočí, jak by řekli Lovatics, do svého typického výrazu "I přes to, že jsem feministka a jsem schopná se o sebe postarat, hledám někoho, kdo mě přiměje usmát se, zamilovat se, rozplakat se, toužím, a hledám někoho, kdo si mě bude chránit a někoho, kdo se ke mě bude chovat jako ke královně" citovala ná slova z rozhovoru ještě před tím, než jsme se poznaly "Taky tě miluju" políbím jí, tentokrát dlouze a vášnivě a ona mě opře o zeď "Co to tu voní? Cítím kafe, a...pečivo?" začichám "Byla jsem ve Starbucks, a po cestě koupila croissanty" usměje se a postaví mě na zem "Ty se o mě opravdu staráš, jako o královnu, musela jsi stávat hrozně brzo, tyhle kousky mají jen brzy z rána" vytáhnu si lahodný kousek pečiva ze sáčku a zakousnu se do něj. "Ani ne, proběhla jsem se a prošla, bylo hezký vidět východ Slunce" usměje se "Východ? Slunce vychází okolo čtvrté, ty můj blázne, tos nemusela" dojím lahodný kousek francouzského pečiva a obejmu ji "Ukaž" odtáhne se a savým polibkem obdaří mou tvář "Měla jsi tam čokoládu" zašeptá a olízne si rty. "Víš, dnešek je hodně speciální" podotkne "Já vím, začíná tour" pousměji se "A já si tě konečně budu moci chránit, jako bodyguard" usměje se ze široka a stoupne si do jejího typického postoje když mě chrání a spokojeně se na mě podívá "Máš zajít tak na dvě hoďky do studia, musíte probrat choreografii, máš jim něco schválit a tak..." oznámí "Jak..." chci se zeptat, ale ona mě přeruší, jako by mi četla myšlenky "Jak to vím? Psal mi Max, a taky mají tvého speciálního hosta, a myslím si, že se s tou osobou budeš chtít přivítat, tak běž, já budu doma, tak mi to bylo řečeno" ušklíbne se "Vzala bych si tě sebou" zašeptám a prohrápnu jí několikrát rukou vlasy "Jen si to užij, já se zabavím" pohladí mě po boku a já ji silně obejmu "Ale budeš mi chybět" zamručím "Nebudu, a teď běž, ať nečekají, miluji tě" pustí mě "Tak ahoj" zamručím zklesle a skočím se nahoru obléci. Když seběhnu schody Terka sedí na gauči s Batmanem v klíně otočená tak, že jí nevidím do obličeje "Tak já už jdu" řeknu "Jo, užij si to, ahoj" nezvedne ani hlavu, a já tedy odejdu.
~Z pohledu Terky~
Demi odešla a já se začla nudit. Vzala jsem si mobil a připojila jsem se na wifi. Několik oznámení z fanouškovských stránek, a někdo mi napsal. Rozklikla jsem ikonu messengeru a překvapením přestala dýchat. Opravdu?! To snad není možný...kolik lidí se pohybuje v hudebním průmyslu, kterým by mohla napsat, a ona se ozve mě? Začla jsem znovu normálně dýchat a alespoň trochu jsem se uklidnila "Batmane" zamručím když si lehne na mé břicho a stočí se na něm do klubíčka. Pohlédnu znova na chat, který začla ona. "Ahoj" stálo na obrazovce a já sbírala odvahu rozkliknout to. Lehce jsem prstem ťukla na onen chat a odepsala "Ahoj" a čekala na reakci "Máš čas, nebo ruším?" zobrazila se další zpráva od ní, adresovaná mě "Mám čas, copak potřebuješ?" odepsala jsem a nervózně jsem si začla okusovat palec "Nezajdeme někam?" napsala a já znovu bez dechu zůstala zírat na obrazovku. Ona mě někam zve?! Nemůžu věřit vlastním očím "Má kavárna má zavřeno, tak bysme mohly tam, mimo fanoušky, paparazzi a takový ostatní krysy z bulváru" zněla má další zpráva "Dobrá, budu tam, řekněme za půl hodiny?" napsala "Ano, budu se těšit" odepsala jsem, a po tom, co si tu zprávu zobrazila jsem opustila tento chat, a všimla si další zprávy. Psala mi Demz "Zlato moc mě to mrzí, ale protáhne se to, uvidíme se až na koncertě, v sedm ať jsi tam, zatím pa, miluji tě" stálo tam a já se zaculila na obrazovku jako idiot "Copak Bate, půjdeš se mnou?" zeptala jsem se ho, a on jen dál ležel na mém břiše "Zůstaneš tu, buď tu hodný, ještě se vrátím" sundám ho ze sebe a pohladím ho. Zamává ocasem, ale dál zůstane v klidu ležet. Vezmu si klíčky a mobil, peněženku, ještě si hřebenem zpravím účes, přes ramena si přehodím koženou bundu a vyrazím na domluvené místo....

Takže...slečny, chlapci, no prostě vy všichni, co čtete tuto knihu neknihu, jsem neskutečně ráda, že se tato kniha stává tak oblíbenou, i když jsem na začátku neočekávala, že se ujme, ale teď jsme tu, u třicáté sedmé kapitoly, blížíme se třem tisícům přečtení a pětseti hlasům... Jste neuvěřitelní, a já jsem vám moc vděčná, že vás to baví a žádáte se dalších částí a komentujete je zásadně kladně...děkuji moc❤
Tak co, kdo myslíte, že je ta záhadná, která se ozvala naší drahé Lamronce? Typy pište do komentářů, jsem na ně zvědavá...
Tak jo, to je vše, tak u další kapitoly čauky❤
~Vaše Hory003