Černá ovce ¤ (Dokončeno)

Kapitola dvanáctá

Daniel se zastavil a zahleděl se mi do očí. „Ještě nějaký... dotaz?" „Jo! Co to mělo znamenat s tím Willem včera?" Deniel se trochu začervenal a nervózně se podrbal na zátylku. „Éé... No, nevím jak to říct. Asi jsem trochu žárlil..." „Cože? Co?!" „No... Radši dělej že jsi nic neslyšela." „Ale já jsem slyšela!" Byla jsem absolutně v šoku.

„Fajn! Líbíš se mi, protože jsi jiná než holky které znám. Líbila ses mi od našeho prvního setkání, na těch záchodcích, ale nechtěl jsem si to přiznat. No a když jsem tě pak viděl s Willem... Neudržel jsem se. Promiň." „Páni..." „No! Rradši dělejme že se to nestalo..." „Dobře... Tak to je všechno?" Usmála jsem se na něj a on přikývl: ,,Jistě, že je toho více, ale tolik času nemáme. A co ty? Něco o čem chceš mluvit?"

Rozešla jsem se zpět k domu. „Víš, můj život není nijak extrémně zajímavý," zalhala jsem nervózně. „Řekla bohatá dívka?!" „Popravdě peníze jsou na prd, jediné co z nich máš, jsou problémy!" Jaká pravdivá slova. „Takže nic zajímavého? Proč tomu nevěřím?" Chvíli jsem musela přemýšlet. Říct mu to? Říct mu co jsi byla?

„Než jsem přešla na tuhle školu, chodila jsem s jedním klukem... Nerada o tom mluvím a hlavně o něm. Zkazil mi určitou část života. O bývalých se se mnou hold nikdy nemluví!" „O bývalých..." pronesl s lehkým úšklebkem a já se musela také usmát. „Jo... Neříkej mi, že ty jsi ještě s nikým nechodil?!" Daniel se zasmál: „Ani už nevím, kolik jich bylo." Pouze jsem se povrchně usmála.

„To není vtipný, ale smutný a taky pěkně hnusný!" „Já vím," pronesl s lehkou hrdostí. „No, takže se Stefanem jsem se znala od dětství. Naši otcové byli vždy dobří přátelé. Strávila jsem s ním pět roků a bylo to nejproblémovějších pět roků v mém životě..." „Byl to nějaký rebel? Nebo co?" zeptal se s lehkým úšklebkem. „Jo... rozchod bral opravdu špatně a od té doby spolu naše rodiny nemluví." „Chápu ho..." „Chápeš ho?!" „Kdybych já přišel o takovou úžasnou holku asi bych taky vyšiloval." Trochu jsem se začervenala. Takže i pan drsňák Daniel má druhou, citlivou stranu. Už jsme byli zase u našeho domu a já si připadala šíleně okouzleně. Netušila jsem, že i Daniel umí být tak roztomilý, pozorný a poměrně zábavný. Dokonce jsem ani nepřemýšlela nad tím vším se symbolem. Pouze jsem myslel na něj, což mě děsilo mnohem víc. Vešli jsme dovnitř a já zamířila za Kate.

Opět jsem jí vše řekla a ona zaujatě přikyvovala. S tímhle jejím výrazem mě začíná poměrně děsit. Ale ona vždy byla taková, tajemná. „Tak to je vážně děsivé." „To teda! Ale teď už se nechci bavit o mě a Danielovi! Co chceš dělat?" „Já nevím. Moc není co! Co?" „No a co takhle jen poklidná konverzaco o tom co je u tebe nového? Zatím jsme pořád mluvili jen o mě." „No, tak kde začít..."

Stejně jako včera za námi přišel táta a vyzval nás k obědu. Skutečně mě překvapuje jak se za pár dní rozzářil, změnil. Kate si sedla naproti mně a vedle mě se posadil Daniel.. Dnešní oběd proběhl v pořádku a bez zbytečných řečí. Připadala jsem si skutečně jako se šťastnou rodinkou, což mou usměvavou tvář uhasilo.Po obědě jsme se všichni tři nacpali ke mně do pokoje a přemýšleli co budeme dnes dělat. „Stejně musím pořád přemýšlet nad tím, co bylo mezi tvým otcem a jeho matkou..." pronesla zničehonic Kate. Oba jsme se na sebe podívali. „Nevím. Jediné, co jsem zaslechla bylo, že se navzájem milovali! Ale stejně skončili každý s někým jiným!"

Daniel pokrčil rameny a v místnosti zavládlo ticho. „No nic... Takže co chcete dělat?" zeptala jsem se. „Mohli bychom si zahrát pravda, nebo úkol," pronesla Kate s ďábelským podtónem. „Ne! Ne! NE! Tohle fakt ne! To si zahrajte sami, holčičky!" řekl Daniel a začal se zvedat. „Dobře tak ne!" řekla Kate lehce uraženě a sklesle.

Daniel se opět posadil a znovu jsme začali přemýšlet a vymýšlet úžasné aktivity. „Daniely ty jsi tady muž! Vymysli něco pro dvě křehké květinky!" řekla přísně a se smíchem Kate. „Pff... Tak půjdeme třeba do kina, né?" Kate lehce zakašlala: „Ale já nechci dělat křena..." „Neděláš křena!" přecedila jsem skrze zuby a trochu jí probodla pohledem.

„Můžu napsat klukům, jestli nechtějí jít." „I Willovi?" musela jsem se zeptat. Daniel si povzdychl: „Jo! I Willovi." „A ví oni vůbec, že bydlíme v jednom domě?" „Jo," pronesl lechce nervózně. „Aha..." divila jsem se. Myslela jsem si, že se to snad ani nikdy nedozví a že mě bude přemlouvat, abych o tom mlčela a ono nic?

„Tak jo. Půjdeme do kina," řekla Kate se zvláštním pohledem upnutým na nás. Daniel se zvedl a šel do pokoje napsat ostatním. S Kate jsme se opět převlékly do suprových outfitů. Rychle jsme se vydaly k Danielovi, zaklepaly a on nakonec otevřel. „Takže až na Robbieho a Tylera můžou všichni." Super! Takže tam bude Will a duo šikanátorů. Nejlepší odpoledne všech dob.

„Fajn a co vlastně dávají?" zeptala se Kate. „Nevím, ale to je jedno, ne? Hlavně, že vypadneme!" Musela jsem souhlasně přikývnout. V hale pod schody jsem ještě zavolala na tátu: „Tati? My jdeme do kina. Na večeři budeme určitě doma!" „Dobře!"

Konečně jsme byli na místě a už tam na nás všichni čekali. Nevím proč, ale na mě se zkrátka vždy musí čekat. Pokaždé musím přijít pozdě. „Ahoj!" řekl Daniel a oni nás jen opravdu zvláštně pozorovali. „Ahoj kluci!" pozdravila je Kate s arogantním úsměvem a oni se na ni ďábelsky usmáli.

„Ahoj holčičko," řekl Matt a dal jí ruku kolem ramenou. „Sorry brouku, ale tohle maso o takové jako jsi ty nemá zájem!" Kate ze sebe setřásla jeho ruku a trochu od něj odstoupila: „Radši si půjdu koupit pití!" zašeptala směrem ke mně a poté odešla. Matt si olízl ret a se slovy: „Tu chci!" se vydal se za ní. Začali jsme se smát a šli si koupit lístky.

Po pravdě bylo všem jedno, jaký to je film, takže kluci vybrali horror. Matt asi doufal, že se k němu bude Kate lísat či co. Všichni jsme si koupili popcorn a pití, protože bez toho si ten film prostě neužijete. Rychle jsme se nacpali do sálu a jelikož se Kate stále nemohla zbavit Matta tak se vedle mě napravo posadil Dalniel a nalevo Will.

A kruci... Přesně toho jsem se bála. Moje nejhorší noční můra právě v akci. Kate byla obletovaná Mattem a já seděla uprostřed dvou kluků, kteří se včera kvůli mně málem porvali. Vyděšeně a zároveň nervózně jsem pozorovala Willa a Daniela. Srdce mi tlouklo jako o závod. Jako kdyby to mělo být nejdůležitější rozhodnutí v mém životě. A přitom jsem tátovi slíbila, že do konce školy už žádní kluci! Jenže... já si nemohu pomoci. Tak který? Will, nebo Daniel?

Prudce jsem se zvedla a tím přilákala jejich pozornost. „Jen si skočím na toaletu." Rychle jsem odběhla a na záchodě se opláchla vodou. Potřebovala jsem se probudit. „To bude Dobrý Emo! Stejně jsi věděla, že to přijde. Musíš si vybrat!" Z jedné kabinky vyšla starší paní a pozorovala mě jako blázna, který si povídá sám se sebou. „Problémové vztahy," řekla jsem a paní začala rychle přikývla. „Jó, taky jsem byla mladá!" Usmála jsem se a odešla.

Vůbec se mi tam nechtělo, ale nakonec jsem musela vejít. Pomalu jsem vyšla schody a opět se posadila mezi ty dvě horké hlavy. „Tak jak se ti ten film líbí?" zeptal se mě Will. „Ehm, ujde to." Po chvilce promluvil Daniel: „Celkem nuda ne?" „Mohlo by tam být víc lekaček."

Vládla tam velice zvláštní atmosféra, a tak jsem se jen podívala na Kate. Matt na ní pořád mluvil a ona se jen znuděně dívala před sebe na plátno. Ruce založené na prsou. Ta mě jistě zabije. Musela jsem se pousmát a potom se jen dívala na film. Periferním viděním jsem uviděla, jak mě Daniel pozoruje a nebyl sám. Oba dva zkoumali mou tvář. Jejich pohledy se nakonec střetli a byla v nich zloba.

Trochu jsem zakašlala, a tak se oba znovu podívali na plátno. Potřebuji si to ujasnit! Nejspíš nemám na vybranou. Musím si mezi nimi vybrat. Dívala jsem se na Daniela a na Willa. Oba jako by na něco čekali. Zhluboka jsem se nadechla a upila jsem ze svého pitíčka. Proč mi to neulehčují?

„Bože nemůžeš už zmlknou!" zaslechla jsem a hned mi bylo jasné, že mluví Kate. Všichni tři jsme se začali smát. Kate věděla, co chce a já jsem taky chtěla vědět co chci. Zahleděla jsem se na Daniela a potom jsem se zahleděla na Willa. Byla to těžká volba, ale nakonec jsem chytla za ruku a propletla si prsty s Danielem. Myslela jsem si, že je to tak správně.