Be alright. || h.s. ✔

30.část

"fuj, že se nestydíš!" řekl Harry se smíchem, když tady prděl a sváděl to na mě.

"Proboha, kdy jsme se dopracovali k prdům před tím druhým?" zaúpěla jsem nad tím.

"Tys to odstartovala a taky se před sebou nestydíme, takže-"

"To bylo jen omylem! Neměl jsi vařit tu kapustu k obědu a pak na mě skákat!" řekla jsem mu, mohl za to on.

"Lásko, tak trochu doufám, že-"

"že co?"

"že si prdneš znovu ať to není tak trapné z mé strany." dořekl to, to je debil.

"Prď si jak chceš, já to praktikovat nehodlám, jsem stále dáma." řekla jsem mu a otočila list v časopise. Přisedl si až ke mně. Ten smrad plynu už doletěl až ke mně.

"Fuj Harry, měl bys přestat přehánět s tím zdravím jídlem, smrdí to víc, než normálně." pokroutila jsem hlavou, alespoň ten osvěžovač vzduchu to trochu pohltí.

"Vážně se takovou dobu bavíme jen o pšouku?" zeptal se se smíchem.

"A už to na mě nesváděj, není to hezké!" řekla jsem mu, nebylo to příjemné, cítila jsem se blbě, i když to na mě jen hodil a prd byl jeho.

"Dobře, miláčku." řekl, políbil mě a vzal mi rovnou časopis z rukou, snažil se mě položit na gauč, abych ležela.

"To tvé prdění mělo být něco jako předehra?" zeptala jsem se ho a on se pak jen červenal, ale smál se.

"Všechno zkazíš." řekl mi a sedl si jen vedle mě, já si na něj vyložila nohy, aby mi trošku namasíroval nožky. Mračil se do zdi, chvilku jsem ho pozorovala, ale držel si ten výraz.

"Proč jsi naštvaný?" zeptala jsem se ho nechápavě.

"Všechno mě sere." řekl jen tak a koukl na mě.

"I já?" zeptala jsem se s pozvednutým obočím.

"Lásko, ty jsi moje všechno." řekl a už se tvářil dost pobaveně. Blbec jeden! Strčila jsem ho nohou do břicha. Nemělo to žádný efekt, ale cítila jsem se lépe.

"Co kdybychom naplánovali sobotní oběd pro rodiče?" zeptal se mě najednou Harry.

"Čí?" zeptala jsem se ho.

"Pro naše." protočil oči.

"Proč tentokrát?" zeptala jsem se zvědavě.

"Jen tak. Neboj, nebudu tě přede všemi žádat o ruku. Prostě jen.. tak." řekl mi a usmál se sladce. Nechápu proč řekl zrovna tohle, ale dobře.

"Dobře, můžeš dát rovnou všem vědět." řekla jsem mu, ušklíbl se a řekl fajn. Zajímavé být zase někde pohromadě po těch letech, Harry se snaží aby nás viděli co nejvíc, protože očividně hodně rostu do.. krásy. Jo, do krásy!

"Lásko, nechceš zavolat tvojí mámě?" zeptal se mě.

"Ty ji pozvi, miluje tě, bude ráda." řekla jsem mu se smíchem, není to jen maminčin mazánek u Anne, ale i u mojí mamky!

"Pravda! Tak já všechny obvolám, asi stejně budu vařit já." pokrčil rameny, ztišil televizi a už volal. Samozřejmě, že první mojí mámě. Bože, bože, nechápu jak si tak všechny získává!