"Sirius, můj přítel" převzala jsem si fotku.
"Wau! Já nikoho nemám, což je škoda mohly jsme mít dvojité rande" zasmála se a začala se zase věnovat něčemu jinému.
**
Byl večer a my seděly na posteli a jedly čokoládu, kterou jsem si vzala z kuchyně. Byly jsme už převlečeny do pyžam, chtěla tu přespat a já nemohla říct ne.
"No a potom" zrovna byla uprostřed povídání o nějakém z jejich příběhu, když se ozval z venku šramot. Pomalu jsem si stoupla a udělala pár kroků k oknu.
Okno bylo otevřené, jako většinu času. Brzy vešla, no spíše skočila, do pokoje postava s černou mikinou. Tohohle člověka bych poznala kdekoliv.
"Existují dveře, Siriusi" obrátila jsem oči v sloup.
"Jo takhle je to, ale mnohem... originálnější" prohrábl si rozcuchané vlasy.
Nakonec jsem si povzdechla a skočila mu do náruče. Chyběl mi.
"Já věděl, že mě ráda uvidíš. James tvrdil, že tě mám nechat aspoň týden, protože budeš ráda za chvilku, kdy s tebou nebudu" až teď si všiml Karen, která to sledovala jako její nejoblíbenější film. "A to je..."
"To je moje kamarádka Karen" Sirius si s ní podal ruku a znova se začal věnovat mně, ale nestihl nic říct. "Příště laskavě přijď dveřmi. Nestojí o šok z toho, že jsem si myslela, že mě jde někdo vykrást."
Ušklíbl se nad mým názorem a sedl si na mojí židli.
"Nebudu vás rušit jen se tu posadím a budu poslouchat" vzal do ruky mého plyšového medvídka a přestal nám věnovat svou pozornost.
"Fajn" pokrčila jsem rameny a pokračovala v rozhovoru, i když jsem ji díky černovlasému chlapci nevěnovala pozornost.
S láskou Katt 🐍
