Pohled Dahlie
Za sebou jsem táhla kufr. Šla jsem za Brumbálem, kde měli být i ostatním.
"Dobrý ránko" zamávala jsem všem. Viděla jsem jen, jak se Adele plácla do čela.
"Dobré ráno, slečno" usmál se Brumbál. Rozhlédla jsem se a snažila se najít toho idiota s kterým budu trávit svůj drahocenný čas.
"Špatné ráno, idiote" zavrčela jsem. Postavila jsem se vedle něj, očekávapa jsem, co řekne.
"Nápodobně, Zmijozelská-" prudce jsem se na něj otočila a ukázala na něj svým ukazováčkem.
"Varuju tě, ty Casanovo" přivřela jsem oči.
**
"Takže vy dva budete v Irsku" usmál se na nás Brumbál.
"Proč tak daleko?" pozvedla jsem obočí.
"Nechceme riskovat, že se potkáte s nějakým z vašich spolužáků." povzdechla jsem si.
"Spíše se mi to zdá, jako perfektní plán na konec světa" obrátila jsem oči v sloup, připadala jsem si jako v nějaké pitomé show.
"Hodně štěstí" poplácala mě po rameni Adele, otočila jsem se na ni s pohledem, který jasně dával najevo, co si o této šaškárně myslím.
"Díky... Black spadne ze schodů... Omylem samozřejmě" usmála jsem se a doufala, že nás neuslyší nikdo jiný.
"Hned po tobě, dámo" otočila jsem se na Blacka, který měl pořád stejný tupý výraz.
"Kde přesně" Brumbál se usmál.
"Ennis"
"Merline chraň mě, ať ho nezabiju" roztáhla jsem ruce a modlila se.
Dahlia ztrácí trpělivost 😅 názory?
S láskou Katt 🐍
