"Cítím se kvůli němu špatně" šli jsme s Poberty na hodinu Přeměňování.
Samozřejmě, že jim Sirius vše hned vykecal.
"Neměla by jsi" mluvila jsem s Remusem, zatímco Sirius a James se požďuchovali.
"Nemluví se mnou a je mi to líto, protože byl můj nejlepší kamarád" byla jsem z toho všeho zoufalá.
"Začne s tebou mluvit neboj, jen to chce čas"
"Děkuji Remusi"
**
"Regulusi!" málem jsem po něm ve společence skočila, jen abych ho zastavila.
"Lio ... nech mě" odsekl, ale šlo na něm vidět, že se cítí ublíženě.
"Je mi to líto, nechtěla jsem, aby jsi..." nenechal mě ani doříct větu a ihned na mě vypálil odpověď.
"Myslel jsem, že narozdíl od ostatních jsi chytrá a nebudeš mému bratrovi věřit, když budeš mít možnost" prohlédl si mě od hlavy k patě a otočil se s posledními slovy. "Pletl jsem se"
"Regulusi!" ani se na mě neotočil. "Regu" zašeptala jsem, jakoby mě mohl slyšet.
Zklamaně jsem se posadila na pohovku před krbem. Vedle mě se objevila Adele, která mě ihned začala hladit po rameně.
"To je dobrý" mumlala, jakoby mě to mohlo uklidnit.
"Není a ani nebude" odsekla jsem, chtěla jsem se jít projít na Astronomku, ale něco mě zarazilo.
"Klid stíhame to" ten hlas mi byl povědomý. "Děláš jakoby jsme to nikdy nestihli" James.
Potichu jsem se podívala, kam jdou. Mezi nimi byl Remus, který vypadal dost špatně.
"Ale prosímtě Dvaná-"
"Co se mu stalo?" upozornila jsem je na svou přítomnost.
James se Siriusem vykulili oči a Remus ještě víc zbledl.
"No je to na tobě, Tichošlápku" James s Remusem rychle odešel.
Happy end x sad end?
S láskou Katt
