"Pa Regulusi" políbila ho na tvář a odešla na hodinu.
Pohled Dahlie
Seděla jsem na Astronomické věži a dívala se na hvězdy.
"Ahoj, co ty tady?" otočila jsem se na černovlasého chlapce.
"Pozoruju hvězdy" svůj pohled jsem znova obrátila k obloze. "Nejsou úžasné ?" posadil se vedle mě a stejně jako já se zadíval na oblohu.
"Víš o tom, že jsem taky hvězda" zakmital obočím. Zasmála jsem se a bouchla ho do ramene.
"Sklapni, Siriusi" zamumlala jsem, ale on nepřestal.
"No co ? Říkala jsi, že hvězdy jsou úžasné. To znamená, že jsem taky úžasný ?" ušklíbla jsem se a zahleděla se do jeho očí.
"Jsi" nemohla jsem od něj odtrhnout svůj zrak.
Sirius se ke mně pomalu naklonil, zatajila jsem dech a čekala na tu chvíli, kdy mě políbí, ale ...
"Čau brácho, Lio" James se vecpal mezi nás a na nás oba se široce usmál.
"Co je ? Vyrušil jsem vás ?" zamračil se.
"Ne" zavrtěla jsem hlavou.
"Ano" Sirius přikývl.
"Komu mám věřit" zamumlal si pro sebe James a chvilku přemýšlel. "Budu věřit Lii, protože se nechci cítit blbě" poplácal mě po rameni.
"Musel ses vecpat mezi nás ?" Sirius byl nejspíše velmi podrážděný, čehož si všiml i James a radši mlčel.
"Uhm ... takže ... copak děláte ?" nejspíš chtěl uvolnit náladu.
"Díváme se na hvězdy" usmála jsem se a opřela se o Jamesovo rameno, což Sirius sledoval ještě podrážděnějším pohledem.
"Jo sledujeme hvězdy" zamrmlal si pro sebe.
"Tak to se k vám přidám" usmál se James.
James dokáže potěšit 😏
S láskou Katt 🐍
