Omlouvám se, ale kapitolu jsem napsala znovu a jinak, protože jsem nečekala, že mi tu předchozí Wattpad vrátí 😐
Pohled Siriuse
Kreslil jsem Lii po zádech kroužky. Oba jsme byli ticho, nikdo se nechystal promluvit, ale hned jsme si to rozmysleli, když se ozvalo bouchnutí dveří.
"Sakra, obleč se dělej" oba dva jsme z postele vyskočili rychlostí blesku a rychle se oblékli.
Právě včas, když dovnitř vešla Liina máma.
"Dobrý den" usmál jsem se a snažil se vypadat normálně.
"Zdravím" vypadala hodně zmateně, ale hned mi úsměv oplatila. "Co tu děláte?"
"Povídáme si o Bradavicích" ujala se Lia slova.
"Aha tak to vás nebudu rušit" zavřela za sebou dveře a když kroky utichly, já a Lia jsme se rozesmáli.
"To bylo jen tak tak" protřela si oči. Posadila se na svou postel a já hned vedle ní. "Lituješ toho?" podívala se na mě.
"Ne měl bych?" políbil jsem jí na čelo a vdechl její specifickou vůni"
**
"Přiznáš si to konečně ?" drkl do mě Remus na cestě do Bradavic.
"Co zaaas" odfrkl jsem si. Pořád mi něco říkal, ale já ho neposlouchal. Neměl jsem na to náladu.
"Že by sis měl přiznat, že k Lie něco cítíš" obrátil oči v sloup.
"Já k ní nic necítím" zavrtěl jsem nad ním hlavou.
"Vážně ?! Tak proč vždycky, když je někdo s ní tak žárlíš?" netušil jsem, co mu na to odpovědět.
"Nooo ... já nevím" zamumlal jsem.
"Ale já jo" dál mi nevěnoval žádnou pozornost.
"Když to přiznám dáš mi pokoj ?!" vyštěkl jsem.
"Jo"
"Tak fajn, máš pravdu!"
S láskou Katt 🐍
