"Siriusi!" vyjekla jsem, když mě vyděsil ve 3 ráno po mé cestě ze záchoda.
"To jsi takový strašpytel?" smál se mi.
"Jo no a?!"urazila jsem se a založila si ruce na hrudi. "Co ti vůbec bylo?" jeho úsměv zmizel.
"Ale nic" mávnul nad tím rukou.
"Taky se tak těšíš na návrat do Bradavic? Budeme se moct zase nesnášet" zasnila jsem se.
"Jo jistě" zamumlal a poškrábal se na zátylku
"Děje se něco?"
"Nechceš zůstat přáteli?" usmál se. Překvapeně jsem vykulila oči. Překvapilo mě to, že se mnou chce zůstat kamarád.
"Jo ráda" uchechtla jsem se.
**
"Heeej! Zítra ráno domů!" mávala jsem rukama ve vzduchu a skákala radostí.
"To jsi dost nadšená" ušklíbl se Sirius
"Jistěže budu mít svoji hůlku" sedla jsem si ke stolu a podepřela si hlavu. "Kdo by se netěšil"
"To je taky pravda" zamumlal a dál mi nevěnoval pozornost. "Zajdeme si dneska někam? Večer?"
"Ráda" uculila jsem se.
"Tak buď nachystaná"
**
"Už jsi?" ozval se Sirius a hned na to se otevřely dveře.
"Jo můžeme" otočila jsem se.
"Sluší ti to" zasmál se.
"Děkuji" na sobě jsem měla červené šaty a černou koženou bundu.
Sirius mi nabídl rámě, které jsem příjmula. Šli jsme ulicemi až jsme se zastavili před malou restaurací.
"To jak dlouho jsi vybíral?" podívala jsem se mu do očí.
"To není důležité. Důležité je, že je to náš poslední večer"
**
"Díky za tento večer" usmála jsem se a otevřela si dveře do pokoje.
"Není zač" zadíval se na mě a naklonil se ke mně. Zadržela jsem dech a netušila, co dělat. Vydechla jsem, když se naše rty spojily.
Brzy už jsou zpátky Bradavice 😊 Názory?
S láskou Katt
