His bloody red eyes [Tokyo Ghoul FF- Uta]

Část 15

Všichni si sedli do kruhu. Itori mě seznámila i s novými ghouli z okolí. Kluk s černými vlasy a páskou přes oko se jmenoval Kaneki Ken. Dívka s černými dlouhými vlasy vedle něj byla Irimi. Pak tam byl Nishiki, zrzek s světle hnědýma očima. Vedle něj byla jeho přítelkyně Kimi, rudé vlasy a tmavě hnědé oči. Po té tam byl Reiji kterého už znám. Bylo to zvláštní. Netušila jsem že ghoulský život dokáže být tak milí. Tak přátelský až neškodný. 

První jsem se mezi nimi cítila nejistě. Každý měl jinou povahu Irimi byla hodná a laskavá. Kaneki byl spíše tišší typ a Nishiki zastával agresivní stranu. Naštěstí ho Kimi vždy uklidnila. Hra probíhala naprosto jednoduše. Ačkoliv si ji Itori lehce upravila byla to zábava. Vždy jeden roztočil prázdnou lahev vprostřed kruhu. Ten který láhev roztočil mohl dávat úkol dvěma lidem na které konce láhve ukážou. Všichni na sebe s úkoly byly hodní do té doby než se Itori zapojila celou svou energií. 

Musím uznat že si přítomnost ghoulů užívám víc než přítomnost lidí. Lidé pomlouvají ale ghoulové pro řešení sporů mají svou cestu. Buď ustoupíš nebo si mrtvý. Jak jednoduché a primitivní pravidlo, které ku podivu funguje. 

Začalo se opozdívat a tak jsme se s Utou vydali domů. Hvězdy tuto noc zářily velmi jasně. Měsíc byl v úplňku a já nedělala nic jiného než postávání v zimě. Stála jsem v zasněženém okolí, zrak upřený na překrásné nebe. Z toho úžasu mě nevytrhl ani Utův hlas. 

'Ghoul kterého miluju možná necítí to samé.. Jenže když si nejsem jistá proč se nezeptám? Možná strach z odmítnutí nebo snad z něčeho jiného?'

Vodopád myšlenek proudil v mé hlavě. Nedokázala jsem povznést nad svou dětinskost a prostě se ho zeptat. Jednou se to ale stát musí. Nemůžu a ani nechci skrývat své city. Není nic špatného na tom když člověk miluje ghoula.. Jenže lidé velice rádi soudí. Co kdyby tohle vše vyšlo na povrch? Zní to nemožně... Jen ho nechci ztratit. .

Po tvářích se mi skutálelo pár slz. "Naomi? Jsi v pořádku?" Rychle jsem slzy setřela a snažila se usmát. Marně. "Jo.. Všechno je v pořádku.." Uta mě zavedl do obývacího pokoje kde jsem se musela posadit na pohovku. "Jestli tě něco trápí klidně mi to řekni. Nikdy neprozradím tvoje tajemství ať už je to cokoliv to snad víš." Sklopila jsem pohled k zemi a lehce kývla. 

V ten moment jsem mu vše vysvětlila. Každý pocit, každou myšlenku. 

"Jednoduše tě miluju Uto..." 

----

Táák tři kapitolky jak jsem slíbila! ^^ 

Plánuju vydat další co nejdříve to půjde!