Pohled mouchy na zdi nemocničního pokoje.
"Prosím, prosím Gie, vzbuď se"
Chlapec měl zabouřenou hlavu do již od slz pokré peřiny a stále pofňukával jméno svého vysněného přítele. Spoustu dní nejedl, občas si jen usrkl ze skleničky vody.
Jídlo,které mu přinesla sestřička už začínalo nevábně páchnout hnilobou.
"Jung Hoseok?" Vešel do pokoje doktor.
Chlapec zvedl svůj pohled směrem k muži v bílém.
"Chci provést prohlídku, jestli pan Min... přežije"
Hned jak to muž dořekl, přitiskl se Hoseok na Giho blíže, rozhodně neplánoval ho pustit.
"Pane Hoseoku, může přežít, ale musíte ho pustit" naléhal doktor.
Chlapec dlouho přemýšlel.
Ikdyž věděl, že je minimální šance, že Yoongi přežije, s políbením ho na rty opusitl pokoj aby se mohl nechal krmit sladkou lží od jeho kamaráda Jungkooka, který čekal před pokojem.
Okamžitě si padli do náruče.
Oba plakali.
Dlouho.
Dokud se znovu neotevřeli dveře pokoje v němž ležel chlapec s věčně ledovým výrazem avšak milujícím srdem.
Mohlo to být jen pár minut, či hodina, dvě., co Kook s Hoseokem stáli před tím pokojem a čekali na tuto chvíli.
"Je mi to opravdu líto, Min Yoongi je mrtev"
.
.
.
Od té doby co Hoseok uslyšel ty hrozná slova uplynul týden.
Už ani nevypadal jako člověk.
Díky nejedení a pití jen z donucení se Hobi podobal spíše kostře.
Oživlé mrtvole.
Ikdyž občas jeho kamarádi pochybovali o tom, že ještě vůbec žije, když seděl bez hnutí na jednom místë na zemi, koukal do prázdna.
V tom že žije je utvrzovalo pouze to, že ze skleněně vyhlížejících očích vytékali proudy slz.
"Hobi, vím že nejspíš nebudeš chtít jít, ale bude se konat Yoongiho pohřeb" sklonil se k chlapci Namjoon, který jako jediný z kluků dokázal promluvit s Hobim bez toho aby se rozbrečel nebo rozbrečel jeho.
Opak byl ale pravdou.
Giho pohřeb bylo jediné na světě co Hoseoka ještě zajímalo.
Obrátil proto oči k Namjoonovi a pokýval hlavou na znamení, že půjde.
.
.
.
Ten den nastal.
Pohřeb.
Kostřička Hoseok na sebe hodil svůj černý oblek.
Do ruky vzal kytici všerůzných květů a vydal se prožít svůj poslední den.
Pohřeb proběhl celkově bez problémů.
Všude spousta plačících lidí.
Největší smutek však prožíval Hoseok sedící mezi dalšími pěti chlapci.
Nebylo už na světě nic co by ho mohlo rozveselit.
A proto učinil důležité rozhnutí, které mělo změnit celý jeho život, který netrval už moc dlouho.
Když položil kytici na náhrobek s jménem mrtvého anděla (a.k.a Yoongiho kdyby někdo nepochopil) odešel do svého domku, kde zamkl všechny dveře, zapl rádio a napustil plnou vanu vody.
Ze sklepa vyštrachal kanistr benzínu a rozlil jej všude po domě, i do vody ve vaně.
Pak z kuchyně odnesl nůž, zapalovač a naposledy projel svou galerii v mobilu.
Prohlédl si každou fotku s Yoongim kterou měl, než mobil odhodil na zem a všechny ostatní věci si odnesl do koupelny.
Položil se do vany po okraj přetékající vodou a benzínem.
Nožem udělal pár tahů po svých zápěstích, což stačilo k tomu aby se voda začala barvit do červena.
Pak se z hluboka nadechl a nůž si zabodl do břicha.
S posledními nádechy se natáhl pro zapalovač a jedním pouhým škrtnutím si pojistil svou smrt.
Ještě předtím než ho pohltily plameny stačil zašeptat tři slova.
"Miluju tě Yoongi"
A tak poslední co po něm zbylo byla jen jeho láska k Gimu, hromádka popela a zbytky shořelého domku.
Po pár dnech se konal druhý pohřeb.
Opět zde byla spousta truchlících lidí, ale nikdo neviděl dva šťastné chlapce, kteří ruku v ruce odcházeli k věčnému klidu a pohodě.
***
: ))
Jo jsme fakt hodná
Asi bych se měla jít schovat...
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Lol ne dělám si srandu xdd
neberte tuto kapitolu jako součást příběhu prosím, jelikož jste všichni chtěli happyend tak jsem si musela nějak vylít moji krvelačnou povahu xd
Proto tohle není skutečná kapitola a dneska si tu doopravdovou předepíšu a pokud tu bude hodně komentářů vyjde už zítra a samozřejmě bude navazovat na tu minulou.
Lekli jste se ?/xd
Luv yaa <3
P.S jestli se neozvete tak vyjde až cca v pondělí xd
