Moucha:
Spousta lidí oblečených do černého oblečení a spousta slz stékající po tvářích.
Šest chlapců stojící u rakve se sklopenými hlavami.
Nikdo se nesnažil ani o falešný úsměv.
Lesklé oči nyní již nejmladšího z chlapců sledovali jak se pohybují ústa ostatních lidí.
Vyhledával někoho kdo by proti Kookiemu řekl křivé slovo, ale z jeho odezírání díkybohu nenašel nikoho kdo by házel špínu na jeho králíčka.
Stále si pořádně neuvědomoval co se vlastně stalo, nemohl tomu uvěřit, nechtěl.
Lidé drželi květiny, různých barev.
Ucítil na svém rameni něčí ruku a za chvíli ho její majitel zavalil do objetí.
Přidali se i další čtyři chlapci.
A tak tam v šesti stáli v pevném objetí, které rozpustili až po několika minutách.
Pohřeb byl u konce a lidé opouštěli to místo,kde sladce spí mladý chlapec.
Je již zbaven vší bolesti a Tae mu to tolik závidí.
Představuje si jeho spící tvář.
Byl by natolik okouzlen tou představou kdyby nevěděl, že spí již navždy.
Na hrobu leží neuvěřitelně velká hromada květin, ale ta jeho tam vyčnívá.
Černá růže uprostřed různě barevných květin, jakoby se odlišovala natolik až působí majestátně.
Vítr sfoukne pár svíček, které jsou položený okolo náhrobku.
Taeho tělo se otřese zimou, ale on i tak stále stojí před hrobem svého miláčka a snaží se v hlavě poskládat slova tak aby dávali smysl a on tak Kookiemu mohl přednést poslední věty na rozloučenou.
Nakonec však skončí pouze tím, že pár slz dopadne na zem před něj a on zničeně zašeptá.
"Pomstím tě, neboj lásko"
S tím se otočí a odhodlaně vykročí vpřed s novým cílem.
Najít a odstanit toho kdo mu Kookieho vzal.
***
.-.
Luv ya <3
