Hobi:
Staral jsem se o svého cukříka, jak nejlépe jsem mohl.
Zaslouží si co nejvíc lásky a péče chudáček můj.
"Hobi, pojď sem" poklepal rukou, vedle sebe na postel.
Někdy mě, ale děsí, že se vyjadřuje jako.... kus skály.
Tak nepřístupně a .... kameně ?
Přicupkal jsem k němu a opatrně se posadil vedle něj.
"Neboj se mě, já ti neublížím" usmál se.
Zároveň je ale jemný a hodný.
"Nebojím se tě" možná trochu.
"To vidím" uchechtl se když jsem uhnul před jeho nataženou rukou.
Očekával jsem ránu, která ovšem nepřišla.
Místo toho mi ruku obtočil kolem pasu a přitáhl si mě blíž.
"Vám by to spolu tak slušelo" ozval se hlas ode dveří.
"Co třeba zaklepat, zazvonit, cokoliv?!" Zavrčel Gi.
"Jasný promiň, ding dong" zasmál se Kookie. (Spokojení?)
Protočil jsem očima a vstal jsem z postele plánujíc, že si udělám kafe.
"Kam jdeeš" zakňučel Gi.
Asi se mu nelíbilo že já jakožto nejpohodlnější polštář zdrhám.
"Vyhodit Kooka ven oknem" uchechtl jsem se.
"Nechceš pomoct?" Jasný když chci pomoct s nádobím tak ho všechno bolí, ale když jde o házení otravných sušenek ven z okna tak je jak rybička.
"Jdu pro kafe" protočil jsem očima.
"Ah škoda" nadšení z něho opadlo.
"Já chci taky" začal otravovat Kook.
"Si udělej" odbyl jsem ho.
"Ale Kookie ty přece radši čaj" zavolal na něj Yoongi.
Oba se začali smát.
A já vůbec netušil čemu.
Když si Gi všiml mého nechápavého výrazu ihned začal vysvětlovat.
"Tae" tak dík za vysvětlení.
Tae.... Tae.... tea.. ahh chápu, ale i tak nevím co je na tom tak vtipného.
Jen jsem pokrčil rameny a odebral jsem se do kuchyně.
Všechno vypadalo normálně.
A už brzy se to mělo změnit.
***
Zjistila jsem, že vydírací technika funguje :'3
Napište do komentářů svého UB a bude další kapitola! Xd
Btw. Omlouvám se za dílek vyloženě o ničem, ale myslím že by jsme si na menší chvíli mohli od toho "dramatu" odpočinout <3
Luv yaa~
