Oops! Questa immagine non segue le nostre linee guida sui contenuti. Per continuare la pubblicazione, provare a rimuoverlo o caricare un altro.
č. 1 Náhodná inspirace
Myslíte si, že jsem krysař? Tak to je mýlka, ta píšťala není má, je jeho. No, ano toho potkana, co mi sedí na rameni. To on vypouští čarovné tóny, které vás omámí, spoutají, svážou, uvězní, ovládnou.... bude jen loutky....vykonáte jen to , co on vám poručí.... není úniku... tóny se hemží, víří, tančí... proniknou všude, i tou nejmenší skulinou se dokážou protáhnout až do vašeho ucha, do vaší mysli....Ptáte se, proč mu pomáhám? Proč ho nosím od města k městu? ....Je to můj přítel....tedy... aspoň si to myslím, doufám....věřím, že to tak je, že mi neublíží.....ne... má víra není tak silná.... občas mě přepadne úzkost..... podezření, že i já jsem jen loutka bez vlastní vůle, pouhý nosič hodný opovržení....nevím, kdo jsem, kdo jsem byl, nemám jméno..... neznám sou tvář, mám-li vůbec tvář.....světu ukazuji jen masku....bojím se, že mě někdo pozná a odsoudí.... Ne, opravdu nejsem krysař a nevím jestli bych měl dost síly jím být.....Sebrat jeho píšťalu, když spokojeně spí... ne, že by mě to nenapadlo, ale ruka nebyla schopna pohybu.... nejsem zbabělec, jen to nedokážu, cosi mě svazuje.....jsem loutka.... jako ti ostatní....Nejsem, krysař...a ....stačilo by....jen..... natáhnout.... ruku..............
Jsem krysař.......
č. 2
Monolog z divadelního představení, který jsem si dovolila napsat a sehrát.
„Cožpak jsem všechny slzy vyplakala? Nejspíš se už unavily samotným pláčem a jen co si odpočinou, vrátí se, aby se rozloučily.
Dnes před úsvitem odešel muž, odešel s nocí. Byl to můj ochránce, přítel, otec. Odešel s nocí, ale rozhodně ne do noci. Tu já teď cítím v sobě. Není tu hřbitov, kde bys spočinul, není tu faráře, co by se pomodlil, není tu zvonů, aby zazpívali smuteční píseň.
Hloupost. Ano, to bys mi teď jistě řekl. Není třeba hřbitova, vždyť sama země je půda posvěcená. A pomodlit se za mě můžeš sama. A pak bys jistě řekl, ať zazpívám ti místo zvonů.
Modliteb jsem už mnoho odříkala, jen zpívat nějak nemohu, píseň neprojde mi hrdlem. Posečkej ještě chvíli.
Byl to můj otec a přece nebyl. Před mnoha lety přišel do města, kde jsem žila. Byla jsem nalezenec, děvče bez původu, rodiny a budoucnosti. Ta poslední z posledních. A ten den jsem potkala posledního z posledních. Zvědavě jsem se ho zeptala jestli je muzikant. A on se rozesmál, a pak takovým zvláštním hlasem řekl, že je krysař. Ten den jsem poprvé viděla krysaře, poprvé slyšela jeho píšťalu a poprvé viděla, jak se z města vyhánějí krysy.
Krysař. Lidé vidí ho rádi přicházet, ale odcházet vidí ho mnohem raději. V den, kdy dokončil svou práci, neodcházel z města jen s odměnou. Já šla s ním. Nikomu to nevadilo, snad si mysleli – Tím líp, je-li ve městě o jeden hladový krk míň.
Vzal mě sebou, poznal, že se moje srdce za hradbami města dusí. Klidně si myslete, že jsem byla hloupá. Krysař, co ten mi mohl dát?
Byl to můj rytíř a stal se mi otcem i matkou. Před spaním mi vyprávěl pohádky. Všechny si pamatuju. Vlastně mi po něm zbyly jen ty pohádky.
Pohádky, plášť a píšťala.
Podivná věc tahle píšťala. Mnohé do záhuby přivedla a mnohé písně na ni byly hrány. Píšťala, kterou nikdy nedal z ruky, píšťala, kterou mi nikdy nepůjčil. Snad jako varování mi vyprávěl starou pověst krysaři a městě Hammeln. Kouzelná píšťala dokáže přemoci každého i samotného krysaře.
Bylo ticho, zvláštní ticho, píšťala vypadla z krysařových rukou a jeho píšťala znamenala život. Zvuky její, jakoby ještě doznívaly v pádu, zvuky její vedly krysaře, jako předtím vedly dav.
Začala jsem se jí bát. Protože, jestli se jí dotknu, dostanu se do její moci a sotva na ni krysař zapíská, půjdu slepě za jejím hlasem. Nyní píšťala osiřela, není krysaře, co by na ni hrál. Neznám jiného krysaře jemuž bych ji mohla darovat. Vlastně jsem za svůj život nepotkala jiného krysaře. Ale vždycky jsem o nějakém snila. A o kom jiném by mohlo snít děvče jako já, toulající se s krysařem od města k městu. Kdo jiný by si mě taky mohl vzít? Snad ještě kat nebo ras. Ale kolikrát mi zahořely tváře při pohledu na nějakého mládence. kolikrát jsem četla v jejich očích odmítnutí. Nebyla jsem jim po chuti, i když našli by se i tací, kteří by měli chuť, ale co po lásce jedné noci. nač pro mě milenec? Ještě by mě dítětem obdařil a co by mi pak zbylo? Nést hrdě posměch, co svobodná matka? A nebo jako Agnes z té pověsti do vody skočit? Kdoví, měla-li bych dost odvahy k obojímu. Možná jsem bláhová, když doposud jsem panna a lpím na své pověsti a cti. Je to však jediné co mám. Tak mi to vždycky otec říkával. On dbal na to, aby vždy jednal čestně a poctivě. Urážky jimiž ho někdy častovali, jako by neslyšel. Ale on je slyšel, dobře slyšel. Ale nikdy nikoho neuhodil, nikdy se nemstil. Byl to zvláštní člověk. Nikdy mi nevyprávěl o své minulosti. Stal se krysařem náhodou nebo ho umění vyhánět krysy naučil jeho otec či děd? Spíš ne. Byl to muž moudrý, pravda v některých ohledech poněkud svérázný, zvláště ve věcech víry. Řídil se spíš vlastním srdcem a hlavou než Biblí a byl vzdělaný. A snad tím víc bych si přála vědět, proč vzal do ruky píšťalu a stal se tím, čím se stal. Objevil snad v sobě zvláštní nadání vyhánět krysy a ten pocit moci nad ostatními tvory ho okouzlil natolik, že s toho nadání učinil poslání? Či snad nějakou shodou náhod nalezl kouzelnou píšťalu z té pověsti? Čím to, krysaři, že krysy jdou tak slepě za tebou? Je to kouzlo v tobě nebo v píšťale? Na to mi už neodpovíš, nikdy!
Duše tvá ať pobývá ve věčné blaženosti a pohledy své raději k zemi neobracej. Chtěl jsem utéci osudu, leč marně. Došly mi síly a osud, kráčející pomalu a rozvážně mě brzy dostihne. Co mohu dělat, vlastního muže nemám, jež by se o mě postaral a tak budu muset nejspíš cizím mužům své tělo k potěšení prodávat."
I představa ta natolik ji vyděsila, že po plášti sáhla, aby jí chabou útěchu poskytl při myšlence na toho, kdo jej nosil. Vypadla z něj píšťala. Moci její bránila se jen chvíli, nebyl tu nikdy, kdo by ji zadržel. Pevně ji sevřela v rukou a přiložila k ústům. Píšťala vydala podivný tón.
„Není, nebylo a nebude takového krysaře mimo mne."
