Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Každý den ve stejnou dobu sem chodím a čekám na zázrak. Doufám, věřím, čekám. Nebudu zastírat, že někdy cítím pochyby, zoufalství a smutek. I vztek, beznaděj a rezignaci. Donutím se dnes zase vstát a jít tam? Má to smysl? Co, když to jednou neudělám? Stane se něco? A co, když se to dnes stane? Je to zvědavost, co mě tam žene?
Kajícně přicházím do chrámu Páně. Stojím tam a vzhlížím k nebi zatímco ústa šeptají prosbu. Upřímné přání, moje přání a přece ne pro mě. Slova dozněla...ticho...jen slza stekla po tváři.
