Deze afbeelding leeft onze inhoudsrichtlijnen niet na. Verwijder de afbeelding of upload een andere om verder te gaan met publiceren.
Dnes jsem si chtěla uvařit vejce. Podotýkám, že to bylo vejce koupené a řádně označené místem původu.
Vložila jsem ho do vroucí vody. Uvařila, ochladila, olou... Ne, neoloupala, naťukla jsem ho a nestačila se divit. Ze skořápky se vydrápal maličký dráček. Úplně jsem se rozněžnila, jak byl roztomilý. Koukal na mě smaragdově zelenýma očima a já hned byla samé ŤU ŤU a ŇU ŇU.
Hned mě napadlo, jaké to bude, až mi dráček vyroste a já na něm poletím vzduchem, vlasy mi budou vlát a já si budu připadat jako Daenerys, jen bych si měla obarvit vlasy. I když, kdo ví, jak rychle roste tento druh draka, co když doroste do požadované velikosti až budu v důchodu? To pak budu mít bílé vlasy od přírody.
„Jakpak ti budu říkat, drobečku?"
Dala jsem tomu prckovi kousek šunky. Zblajznul ji jako nic a dožadoval se dalšího kousku.
„Na, dráčíku, šmakuje ti, co ?"
Jasně! Bude to ŠMAK!
Dráček si naplnil bříško a vylezl mi na rameno. Myslela jsem, že se chce tulit, ale to jsem se šeredně spletla. Začal mě tahat za zlatý řetízek.
„Ale, ale Šmačíku, to není na papání!"
Chtěla jsem uvolnit řetízek z jeho tlamičky. Chyba, veliká chyba. Dráček se naštval a plamenomet z jeho tlamičky mi sežehl vlasy. V návalu paniky jsem strčila hlavu od dřezu. Šmak se stále držel mého řetízku. Sundala jsem si ho z krku a Šmak na něm stále visel jako přívěsek.
Myslela jsem si bláhově, že takovému drobkovi jeden řetízek stačí. Další chyba, postupně mi zabavil všechny zlaté a stříbrné šperky. Jakýkoli pokus se jich zmocnit končil stejně – plameny. To byl jeho oblíbený argument na všechno, co se mu nelíbilo, takže můj byt začal působit jako spáleniště.
Statečně ho i nadále krmím a děsím se chvíle, kdy drak zvící kotěte v nečekaném okamžiku opustí můj byt a bude přepadat nic netušící občany za účelem hromadění zlatého pokladu.
