365 days

Dad

Zayn mi odepsal a k mému překvapení to nebyla negativní odpověď. Dlouho jsem nebyla takhle unavená, ale z nějakého důvodu jsem nemohla usnout. V autobuse spali všichni. Až na řidiče a učitele. Chvilku jsem si četla a pak jsem si na mobilu našla můj oblíbený film. Dallas Buyers Club. Nejlepší film, který jsem zatím viděla. A do koukala jsem ho. Přijeli jsme ke škole se spoždením. Nikdo na nikoho nečekal. Až na mě.
,,Harry!" zakřičela jsem když jsem ho uviděla. Uslyšela jsem pár narážek na to, že už nevím s kým chodit. Ale stačil jediný pohled Harryho a měli naděláno v kalhotách.
,,Pohni s sebou."
Objala jsem ho když jsem došla k autu.
,,Co tady děláš?"
,,Velký boss mě poslal. Aby jsi neřídila v noci sama." Usmál se. Nasedla jsem k němu do auta a připoutala se.
,,Kam to bude? K tobě nebo k nám?"
,,Spíš ke mně. Potřebuji klid."
,, No, to máš pravdu. U nás dneska moc neni." řekl s kamenou tváří.
,,Jak to myslíš?" Otočila jsem se na něj nechápavě.
,,Tori, radši to neřeš."
Neřeš, neřeš. Opakovala jsem si pro sebe ironicky. Jak to nemám řešit? Co si myslí? A kde je Zayn? Možná šel s ostatními do klubu. A možná se neděje nic zvláštního. Začala jsem se uklidňovat. Některé věci je opravdu lepší neřešit. Zbytek cesty ani jeden z nás nepromluvil.
,,Díky za odvoz. Jsi zlato."
,,Já bych se na tebe vykašlal kdyby mi to Zayn neřekl." Řekl nejdřív se zamaračeným pohledem, ale rozesmál se když viděl můj pohled. Otočila jsem se abych otevřela dveře od auta. Zarazila jsem se hned jak jsem je otevřela.
,,Děje se něco?" zeptal se Harry. Zavřela jsem zase dveře a otočila se na Harryho.
,, Harry, u mě se svítí po celým domě!"
,, Nenechala jsi rozsvíceno?"
,,Jsem si jistá, že ne. Ráno světla nerozsvícím."
,,Tak já půjdu s tebou."
Došli jsme ke dveřím mého domu. Harry odemknul a vešel dovnitř. V předsíni a ani v obýváku nikdo nebyl. Pak jsem došli do kuchyně.
,,Tati!?" Řekla jsem zaraženě a jako klíště jsem se ze zadu držela Harryho.
,,To je ten tvůj přítel? Čekal jsem někoho lepšího, ale jak myslíš. Pořádný ho chlapa." Řekl táta.
,,Ty by jsi se divil." řekla jsem potichu a Harry se zasmál. Věděl jak to myslím.
,,Tati, tohle neni můj přítel. Jen můj kamarád. Harry tohle je můj táta, Tati tohle je Harry." představila jsem je.
,,A vlastně co tady kurva děláš?"
,,No koukám, že svůj slovník si moc nezmněnila. Jinak to proč jsem tady nehodlám řešit. Až v soukromí!"
,,Jistě, chápu. Jsem rád, že jsem vás poznal pane. Ahoj Tori." obejmula jsem ho a došla ho doprovodit.
,,Promiň." Řekla jsem mu mezi dveřmi.
,,Za co? Nemůžeš za to. Ale třeba by tvýmu tátovi nevadilo, že si trochu užijem."
,,Ty jsi debil." bouchla jsem ho do ramena se smíchem.
,,Dobrou noc Harry."
,,No, teď jsi mi jí zkazila, ale to si ještě odpykáš."
,,Tati, můžeš mi vysvětlit co tady děláš?"
,,Zlato, stalo se pár věcí mezi mnou a tvojí matkou."
,,Je mi to jasný!" řekla jsem mu. Každý kdo zná mojí nevlastní matku mě chápe. Nevlastní? Já vám to neřekla? No je to tak, moje máma umřela když mi bylo 15 let. Byla hodně nemocná. Ale tátovu nevlastní manželku nemám ráda. Katlin je hodná jen je úplně pitomá.
,,Rozhodli jsme se, že se rozvedeme a to jsme taky udělali. A chtěl bych tu bydlet s tebou. Jenom na chvíli. Jenom 1 rok."
,,Tati, budu ráda když tu zůstaneš. Ale měl by jsi vědet jednu věc. Většinou jsem u Zayna. Takže tu občas budeš sám."
,,To je mi jedno."

*************
,,To jsem ho podle tebe měla vyhodit?"
,,To jsem neřekl. Jen sama víš jak nám to tvůj otec zkomplikuje!"
,,Nám? Zayne, ty jsi tady ten kdo vraždí a prodává drogy!" Zayn se naštval a docela dost. Ještě jsem ho takhle neviděla.
,,Děláš si prdel? Víc to za křičet nemůžeš? Jen ať to všichni vědí. Proč ne?"
,,Co si jako myslíš? Neměla jsem ho vyhodit, ale zkomplikuje nám to!"
Zayn už nic neřekl. Jen si nalil panáka. Nechala jsem ho být a šla jsem směr... Ani nevím. Šla jsem tam kam mě nohy nesly. Po nějaké době u mě zastavilo auto a někdo otevřel okýnko.
,,Jsi jí fakt hodně podobná." řekl ten řidič.
,,Komu? A vy jste jako kdo?"
,,Zaynovo kamarád. Jsem Patrick."
,,Super, no vy mě asi znáte, ale komu jsem podobná?"
,,Alex. Je neuvěřitelné jak podobná jí jsi. A nasedni!"
,,Jste se zbláznil? Ani náhodou!" v tom momentě vylezli dva týpci a posadila mě do auta mrknutím oka. Posadili mě doprostřed a z každé strany si sedl jeden. ,,Pustťe mě!" Křičela jsem, ale oni jako by mě neslyšeli. ,,Slyšíte? Pusťte mě!" Do oči se mi vysmáli. Odvezli mě a nevím kam...