Dance? [Book 2]

|7|

,,Tak co? Jaký to tam je?" zeptala se mě Alix hned jak jsem si sedla do lavice. ,,Jo je to fajn, až na to že..." opřela jsem se a vydechla. ,,Že tam je Agrest." Alix vyplivla vodu na Kima před sebou. ,,Hej!" otočil se Kim s naštvaným výrazem. ,,Děláš si srandu?" vykřikla Alix a já jen zavrtěla hlavou. ,,A až na jeho zamilovaný bláboly to tam je moc fajn." usmála jsem se a zakousla se do sendviče. ,,Jak jako zamilovaný bláboly?" zeptal se Kim a zapojil se do naší konverzace. ,,No začal mi tam kecat o tom jaká to byla chyba a jak moc mě chce zpátky." chvíli bylo ticho a potom jsme se začali všichni smát.

Hned po škole jsem běžela do klubu. Převlékla jsem se a šla dolů do sálu. Nikdo tu nebyl a tak jsem začala tančit sama. Po několika vteřinách jsem zavřela oči. Takhle se tančí nejlépe. Nikoho nevidíte a nikdo nevidí vás. Tóny písničky mě unášely daleko pryč. Pryč od všech lidí, problémů a falše. Udělala jsem poslední otočku a skončila jsem v provazu na zemi. Moje oči donutilo otevřít tleskání. Viděla jsem ho v zrcadle, jak se opírá o trám dveří vedoucí ze schodů. Rychle jsem se postavila a popadla moji tašku. Chtěla jsem odejít, jenže mi stál v cestě.

,,Uhni prosím" řekla jsem a pokynula mu hlavou. Jen se usmál a sedl si na schody. ,,A kam bys chtěla jít? Trénink máme" podíval se na svoje černé hodinky. ,,za dvacet minut." zazubil se na mě, podepřel si hlavu a sledoval mě s úsměvem. ,,To toho můžu ještě plno stihnout." odfrkla jsem si a tašku hodila zpět na lavičku. ,,Jako co? Centrum je odsud daleko, za těch dvacet minut bys teprve vystupovala z autobusu." zvedl se se smíchem a pomalu mi šel naproti. ,,Pořád lepší než být v místnosti s tebou." zavrčela jsem a jemu úsměv zmizel.

,,Tak dělej." řekl potichu a šel ke mně pořád blíž. ,,Co?" otočila jsem se mu čelem. ,,Udělej to." stál ode mě sotva dva metry. ,,Ale co?" rozhodila jsem rukama, nemohla jsem se odtrhnout od jeho očí. ,,Udělej to!" zakřičel a přiblížil se tak, že mezi námi byl sotva půl metr. ,,Ale co! Co mám udělat?!" zakřičela jsem a on si mě za pas přitáhnul k sobě. Ruce jsem mu položila na hruď a jeho oči se vpíjely do těch mých. ,,Přiznej si, že mě miluješ." zašeptal a začal se přibližovat.

,,Jsi směšný!" řekla jsem a odstrčila ho od sebe. Popadla jsem svou tašku a běžela ke schodům. ,,Nemůžeš se tomu bránit věčně!" jeho slova jsem se snažila nevnímat, i když se mi zaryly do uší. Vyšla jsem z klubu ven a opřela jsem se o zeď. Sjela jsem po ní dolů a nechala slzám volný průchod. Je to tak složité! Moje srdce říká ano, ale mozek ne. A mozek teď značně vyhrává. Nemůžu sebou nechat takhle manipulovat, vždyť hele jak jsem posledně dopadla! Z mých myšlenek mě vytrhlo až zalapání po dechu.

,,Co tu v tomhle počasí děláš venku? Vždyť umrzneš!" zvedla jsem moje opuchlé oči a rozhlédla se kolem. Pršelo, třásla jsem se a přede mnou klečela Hope s deštníkem nad hlavou. Jakmile si všimla mých uslzených očí, pomohla mi na nohy. ,,Pojď dovnitř, řekneš mi co se děje." hodila přes mě svoji bundu a šly jsme dovnitř. Vzala jsem si na sebe svou mikinu a šly jsme do sálu kde už všichni čekali. Adrien seděl na lavičce s hlavou v dlaních a když mě zahlédl s uslzenýma očima, rychle se zvedl a chtěl za mnou běžet, ale pak se rozhlédl a neudělal to. Oči jsem si rychle otřela a šla s Hope do jednoho rohu abychom mohly začít cvičit.

,,Takže co se stalo?" zeptala se Hope když jsme se protahovaly. ,,Byla jsem tu dřív a s Adrienem jsme se trochu pohádali." Hope na mě pořád zírala jako že jí to nestačí. ,,Chce abych přiznala něco, co není pravda." Hope se začala trochu smát. ,,Hádám že to něco je tvoje láska k němu."  zakývala jsem hlavou v souhlasu. ,,Ale jak mu mám přiznat něco, co není pravda?" povzdechla jsem si a sedla si na zem. ,,Jo hele, to říkáme všechny. Jak myslíš že jsem se dala dohromady s Mattem?" ukázala na něj prstem. Zrovna se snažil vysvětlit Lile, že dělá celou kompozici špatně. Ona ale jen kroutila očima.

,,Jistě že jsem ho na začátku nechtěla a lezl mi na nervy." usmála se a sedla si vedle mě. ,,Jo jenomže ti neudělal to co Adrien mně." Hope mi hodila ruku kolem ramen a přitáhla si mě blíž. ,,Každý si zaslouží druhou šanci, i v lásce." povzdechla jsem si. Povzdechla jsem si nad tím, že má Hope pravdu. Ale u mě prostě vyhrává mozek nad srdcem. ,,Hej holky jak jste na tom?" zeptal se nás Matt. Zvedli jsme se a Matt k nám došel. ,,Jsme ready." usmála se Hope a Matt jí dal pusu do vlasů. Jsou spolu tak sladcí! ,,Určitě vás do té soutěže pošleme." nevědomky jsem se usmála a opět se zahrabala do mých myšlenek.

Ahojky!
Tak jak zvládáte školu po Vánocích?
Já jsem už strašně unavená a to mám před sebou v dubnu přijímačky😥

Uvidíme se u další kapitolky! 😊