Zrození nové Síly

4. Zachráněny

Ta neznámá mě vtáhla dovnitř.
,,Mám ji!" křikla za sebe a loď vzlétla.

,,Jak se jmenuješ?" otočila se na mě.

Já jsem na ní ještě trochu v šoku a s nejistým hlasem pohlédla.

,,Gwen. Gwen Sulmadari. Hele, moc děkuju za záchranu, ale moje mistryně-"

,,Tvoje mistryně? Neříká tak někdy Ezra Kananovi?" pohlédla na právě příchozí... Fialovou kočku? Rozhodně to nebyl člověk. Trochu jsem se lekla a o kousek couvla.

,,Hm, tak to nevím. Možná." ohlédl se po mně. ,,Co? Ty se mě snad bojíš?"
,,To víš, máš strašidelný obličej." zasmála se ta dívka.

,,Nerada přerušuji vaši konverzaci, ale musíme zachránit Kanana a Ezru." ozvalo se z komunikátoru.

,,Leť tam, nalodíme je." řekl ten kocour.

,,Jo, a L'sat taky."

,,Cože? Jakej Lasat?" podíval se na mě nechápavě.

,,Co? Co je Lasat?" teď jsem nechápavě koukala já.

,,Lasat je rasa. Je to tady Zeb." poklepala ho dívka po ruce, protože na rameno mu nedosáhla. Měl snad dva metry...

,,Aha." tak náš kocour není přelostlá kočka.

,,Přízraku 5, otvírám rampu, naložte je a mizíme!"

,,Rozumím, Přízraku 2, jdeme na to." odpověděla dívka. Vzala jsem si do ruky svůj meč, zažehla čepel a čekala.

,,Ty si taky, ee, Jedi?" koukal na mě zděšeně koc-, totiž Zeb.

,,No, snažím se." usmála jsem se.

,,Zatím mi to docela jde."

Rampa se už otevřela celá. Koukala jsem na všechny, jak je už Inkvizitoři skoro mají. Na tváři se mi objevil odhodlaný výraz a pak jsem skočila dolů.

Přistála jsem právě včas, L'sat měla celkem problémy s Inkvizitorem.
Kluk s Jediem bojovali s tou ženou.

,,Hej!" stála jsem rozhodnutá zaútočit, meč připravený, ale stejně jsem se bála. Měla jsem strach hlavně o mou mistryni, a to mi dodávalo tolik potřebnou odvahu.

,,Ale, ale, heleďme, kdo se vrátil."

,,Chyběla jsem ti?" řekla jsem vyzívavě a zvedla obočí.

,,Nějaká odvážná, ne? Posledně si se mě očividně bála."

Nic jsem neřekla, jen pokrčila rameny.

,,Snad si nemyslíš, že svou mistryni zachráníš." nebezpečně se přibližoval.
Polkla jsem.

,,Asi?"

Usmál se, na nic nečekal a dal se do boje. Koutkem oka jsem zahlédla L'sat, jak leží na zemi vyčerpáním. Měla jsem o ní velký strach, a proto jsem bojovala s větší vervou.

Najednou mi kolem hlavy prolétla střela z blástru. To byla asi ta dívka a Zeb.

,,Honem dovnitř!" křikl Zeb stojící na rampě.

Co jsem viděla, tak kluk a Jedi už s Inkvizitorkou končili.

Udělala jsem poslední obrat mečem a padouch ležel na zemi. Kluk přiběhl a postavil se vedle mě.

,,To jste už zkončili?" divila jsem se.

,,Tak trochu. Až ti řeknu, odstrčíme ho." pošeptal mi. Nepatrně jsem přikývla.