"Kde jsi byl?" řekla jsem tiše, když jsem uslyšela, jak se otevřely dveře a on vešel do pokoje.
"Není to jedno?" odpověděl mi. Rozsvítila jsem lampičku na nočním stolku a dívala jsem se, jak si svléká tričko a kalhoty.
"Ne, není to jedno. Sakra, Ashi, mluv se mnou. Kde jsi byl? Kam to pořád chodíš? Už se mnou vůbec nejsi, jsem v našem domě každý den úplně sama. Nebaví mě to, chápeš?" šeptala jsem a snažila jsem se nerozbrečet. Už mě to unavovalo.
"Do toho, co dělám, ti nic není. Jsi tady sama? Tak si pozvi kamarádky," odsekl mi a lehl si vedle mě do postele.
"To nemyslíš vážně," zvýšila jsem hlas.
"Naty, jsou tři ráno. Nemůžeme to vyřešit až později? Chtěl bych se vyspat," zamumlal.
To byla poslední kapka. Přijde si ve tři ráno domů, nevím, kde byl. Nevím, co se to s ním děje. Nevím nic.
Zvedla jsem se z postele, vzala si deku a polštář a šla jsem dolů do obýváku. Nemohla jsem vedle něj jen tak usínat. Chová se ke mě jako ke kusu hadru.
Ležela jsem na gauči asi půl hodiny, když jsem uslyšela Ashtonův hlas.
"Co vyvádíš, Nat. Pojď za mnou, ne?" stál nade mnou, ale i v té tmě jsem rozeznala rysy v jeho obličeji.
"Nechci vedle tebe ležet, nechci vedle tebe spát. Nepůjdu za tebou, dokud mi nevysvětlíš, o co tady jde," sedla jsem si.
"Už zase? Jasně jsem ti řekl, že ti do toho nic není," zvýšil hlas.
"Tak mě do toho nic není? Chodíme spolu dva roky, ale mě do toho nic není? Ashtone, uvědomuješ si, jak se mnou zacházíš? Jako s nějakou štětkou, co máš na jednu noc!" křikla jsem a vstala jsem.
"Třeba pro mě jsi jenom štětka na jednu noc!" zakřičel zpátky. Ani jsem si neuvědomila, co vůbec dělám, a moje dlaň udělala otisk na jeho tváři.
Jeho výraz se změnil z naštvaného na totálně podrážděný. Najednou jsem nevnímala nic, jenom tu bolest na mé tváři a to, jak padám na zem.
Ashton mě uhodil......nikdy jsem nevěřila, že by toho byl schopný.
Slzy se mi nahrnuly do očí, až jsem viděla pouze jeho rozmazanou siluetu.
"Nat, já....," koktal.
"Nechci nic slyšet," zašeptala jsem a slzy mi začaly stékat po tvářích.
Udělal ke mě krok, ale já jsem se odplazila ke zdi a objala jsem si nohy. Vyděšeně jsem se na něj koukala. Jak to mohl udělat?
"Naty, já jsem nechtěl," špitl a klekl si ke mě. Chtěl mě pohladit po rameni, ale já jsem se bála, že mě chce znovu praštit.
"Nechej mě, prosím," vzlykala jsem. Jemu se zaleskly oči a vstal.
"Moc mě to mrzí, Nat," řekl smutně a odcházel pryč. Poté jsem slyšela jen lehké zabouchnutí vchodových dveří. Byl pryč. Už jsem se nemusela bát.
Rychle jsem vstala a s rozklepanýma nohama jsem šla do pokoje. Zavřela jsem za sebou dveře a lehla jsem si do postele. Můj pláč neutichal. Jak by taky mohl.
Co se to s ním stalo? Kam se poděl můj veselý Ashton, který by nikdy na holku nevztáhl ruku?
Vyčerpáním jsem usnula a probudilo mě až to, jak si někdo sedl na postel.
Unaveně jsem otevřela oči a na kraji postele jsem viděla sedět Ashtona.
"Ahoj, Naty," špitl a pousmál se.
"Nebij mě, prosím," zašeptala jsem a znovu jsem se rozbrečela.
"Já tě nechci bít, Naty. Nikdy jsem nechtěl a nikdy chtít nebudu. Já jenom....ztratil jsem nervy, nevěděl jsem, co dělám. Strašně moc mě to mrzí, Nat. Byla to ta největší chyba v mém životě. Nikdy jsem nechtěl, aby ses mě bála. Trhá mi to srdce," řekl ztrápeným hlasem.
"Vím, že to plyšák a květiny nikdy nedokáží napravit, ale prosím, odpusť mi," položil na postel obrovského plyšového medvěda a tu nejnádhernější kytici rudých růží.
"Ashtone, já...já nevím. Co když ztratíš nervy znovu? Zase mě praštíš? Nevím, co se to s tebou stalo, co se to s tebou děje, ale chci zpátky toho starého Ashtona," promluvila jsem a snažila jsem se udržet slzy. Už jsem přestala brečet, ale hrozilo, že by se mi zase pár slz svezlo po tváři.
"Neztratím, bylo toho jenom strašně moc. Byl jsem do rána ve studiu a nahrávali jsme. Potom jsme ještě plánovali tour a....a přemýšlel jsem, jak se tě mám na něco zeptat," dokončil a díval se na mě slzavýma očima.
"Mohl jsi mi říct, že jsi byl ve studiu. Já bych to pochopila, je to tvoje práce," posadila jsem se a přiblížila jsem se k němu. Už jsem se ho nebála tak moc, jako předtím.
"Já vím, jsem idiot. Ale strašně moc mě to mrzí, Nat. Miluju tě z celého srdce a nikdy jsem ti nechtěl ublížit," vzal si můj obličej opatrně do dlaní, jako by se bál, jak budu reagovat. Já jsem se jen koukala do jeho očí.
"Na co ses mě to chtěl zeptat?" pousmála jsem se. On se odtáhl a vstal. Nechápala jsem, co to dělá.
Vytáhl něco z kapsy a klekl si před postel na koleno.
"Ještě před dnešním ranním incidentem jsem se tě chtěl zeptat, jestli mě uděláš tím nejšťastnějším klukem na světě, a vezmeš si mě?" usmál se.
Najednou, jako by se všechno, co se stalo, smazalo. Najednou jsem myslela jen na to, že mě Ashton právě žádá o ruku.
"Já vím, že jsem to totálně pokazil a mrzí mě to. Ale ty dva roky byly ty nejkrásnější dva roky mého života. Nedokážu si představit, že bych tě ztratil, protože jsi všechno, co mám. Miluju tě a chci s tebou být celý zbytek života," pokračoval, když viděl, že se nemám ke slovu.
"Ashi, já nevím, co mám říct. Sice mě bolelo to, co jsi mi udělal, ale....asi jsem naivní, ale ano, vezmu si tě," usmála jsem se a skočila jsem na něj. On ztratil rovnováhu, takže jsme skončili na sobě na zemi.
Začali jsme se oba smát. Jeho rty se přitiskly na mé a já jsem věděla, že on už mi znovu neublíží.
Promííň, že je to tak divný :DDD snad jsem nezklamala moc :D jinak děkuju za podporu, moc jsi mě potěšila ;)))
