Calum's POV:
Být od ní tak daleko mě ubíjelo. Strašně moc se mi po ní stýskalo. Bez ní jsem byl tak prázdný. Jsme zrovna na turné po Evropě a Hannah, moje přítelkyně, je doma v Austrálii.
"Calume, máme zvukovku," přišel do šatny Luke a starostlivě se na mě díval.
"Jo-jo, už...už jdu," zvedl jsem se ze sedačky a šel jsem směrem na stage. Odzkoušeli jsme pár písniček a já jsem potom zase zalezl do šatny.
Neměl jsem náladu dneska vůbec vystupovat, ale nemůžu to udělat našim fanynkám. Bez nich bychom nebyli tam, kde jsme.
"Jak ti je?" vešel do šatny Ashton a sedl si vedle mě na sedačku.
"Ještě nikdy se mi po ní tolik nestýskalo," promluvil jsem tiše, protože jsem nechtěl, aby slyšel můj hlas. Chtělo se mi brečet a bál jsem se, že se mi hlas zlomí.
"Za týden pojedeme domů, Calume. Zvládnete to. Oba," povzbudil mě a já jsem se cítil trochu líp. Ne kvůli tomu, že mě a Hannah tolik věří. Ale kvůli tomu, že už jenom týden. Týden a uvidím opět její krásné pomněnkové oči, uslyším její krásný smích, ucítím její dokonalou vůni.
.......
Seděl jsem na posteli v hotelovém pokoji a díval jsem se s Lukem na televizi. Cítil jsem se líp díky všem těm fanouškům, kteří dneska přišli.
Zrovna jsem se chtěl Luka na něco zeptat, když mi zazvonil mobil. Poprvé za celý měsíc jsem se usmál.
"Ahoj, lásko, jak se máš?" řekl jsem vesele, ale odpovědí mi byly jen vzlyky.
"Hannah? Co se stalo?" zvedl jsem se z postele a šel jsem do koupelny. Luke na mě jen nechápavě koukal.
"Já už to nezvládám, Calume," promluvila konečně, ale nezněla vůbec dobře. Slyšel jsem její pláč a drásalo mi srdce pomyšlení, že jí teď nemůžu držet v náruči a utěšovat ji.
"Zlato, to bude v pořádku. Už jenom týden, zvládneme to,"
"Nejde to, Calume. Nemůžu," vzlykala ještě víc.
"Ty-ty se se mnou....," nemohl jsem to vyslovit. Nemohl jsem uvěřit, že by se to opravdu stalo. Do očí se mi tlačily slzy a v krku se mi tvořil knedlík.
"Promiň mi to," plakala a mě slzy začaly stékat po tvářích. Rozešla se se mnou.
"A-ale....já tě miluju," zlomil se mi hlas a snažil jsem se dýchat.
"Taky tě miluju a vždycky budu, ale...nezvládám být bez tebe tak dlouho. Promiň, že nejsem dost silná,"
"Hannah," zašeptal jsem, když jsem slyšel, že to položila. Svezl jsem se po zdi a hlavu jsem dal do dlaní. Už jsem se slzám nebránil. Bylo mi všechno jedno. Rozešla se se mnou jediná holka, kterou jsem miloval.
"Calume, co se stalo?" vpadl do koupelny Luke. Zvedl jsem hlavu a uviděl jsem jeho vyděšený výraz.
"Je konec," špitl jsem a Luke mě hned objal.
"Tak to nevzdávej, bojuj," řekl po chvíli Luke a já jsem věděl, že má pravdu. Nemůžu se jí jen tak vzdát. Miluju ji celým svým srdcem. Ona je moje všechno. Celý můj svět se točí jen okolo ní.
Musím ji dostat zpátky.
O týden později:
Hannah's POV:
Ležela jsem na posteli a koukala jsem se na fotky mě a Caluma. Nechtěla jsem to ukončit, ale už jsem nemohla. Jenom bychom se trápili. Oba.
Slzy, jako každý den od toho telefonátu, mi stékaly po tvářích. Na sobě jsem měla jeho mikinu, kterou mi tady nechal než odjel na tour. Už půl roku jsem ho neviděla. A už ho ani neuvidím.
Po hodině mi zakručelo v břiše, tak jsem šla dolů pro něco k jídlu. Mamka s taťkou byli v práci, tak jsem doma byla sama. Alespoň nemusím skrývat své emoce. Nebrečím, nebo se snažím nebrečet, když tady jsou naši. Nechci je tím trápit.
Šla jsem po schodech dolů do kuchyně, ale zastavil mě zvonek u dveří. Bylo mi jedno, že vypadám jako zombie.
Otevřela jsem dveře a za nimi někdo stál, ale před obličejem měl obrovskou kytici a plyšáka. Potom dal ten někdo kytici a plyšáka dolů a mě srdce vynechalo úder.
"Calume," špitla jsem a znovu jsem začala brečet. On se usmál a já jsem mu skočila okolo krku. Kytice a plyšák spadli na zem, když mě jeho ruce objaly okolo pasu.
"Nemůžu bez tebe být, Hannah," řekl a já jsem se podívala do jeho krásných oříškových očí.
"Já bez tebe taky ne," usmála jsem se a konečně, po půl roce, jsem ucítila jeho sametové rty na mých.
Jůůůj, tak a je to :D snad se to líbilo :p :D Kate :)))
