Heartless║Niall Horan [1DFF]

CHAPTER 1 ♦ London College of STYLE

„Heidi, ještě něco.“
„No?“ zvědavě jsem se ptala.
„Vlastně je to fuk. Ahoj.“ Ukončil Niall hovor a já překvapeně seděla s mobilem u ucha.

Z tohoto telefonátu jsem byla vcelku zmatená. Nechápala jsem proč mi to nechtěl říct. Nikdy jsme před sebou nic netajili. Aspoň já ne. Nechala jsem to za sebou a vzala si knížku a znovu jsem se začala učit na zkoušky.

Konečně skončila škola. Zamířila jsem k Niallové skřínce.  Jenže nebyl u ní. Každý den tu na mě čekal a pak jsme chodili spolu domů.
„Mandy?“ Zastavila jsem drobnou zrzku, která měla s Niallem španělštinu. „Byl tu dneska Niall?“ Ona jen zavrtěla hlavou a přiběhla zpět ke svojí partě. Celé mi to s Niallem přišlo divné. Vykašlala jsem se na to a šla jsem sama domů. Cesta trvala snad celou věčnost. Vím a pochopila jsem, že se s Niallem něco děje. Nikdy by mě ve škole nenechal, nebo by mi oznámil, že tu nebude. To jak se choval mi vrtalo hlavou. Moje oblíbené černé lodičky mě najednou začali tlačit. Musela jsem si je sundat a v ten stejný okamžik mě napadla jistá věc. Co když se se mnou chce Niall rozejít? V mém mozku se míchali různé teorie dohromady a když jsem procházela Niallovou ulicí z očí mi začali kapat slzy.

2/01/2012
Milý deníčku,
Už jsem definitivně vzdala to, že se mi Niall vrátí nebo, že aspoň napíše. Vzdala jsem to a změnila se, všichni to na mě poznali. Dříve jsem měla blonďaté vlasy, teď jsem si nechala barvu odrůst a nechala jsem si moji tmavě hnědou, jen tak na zpestření jsem si nechala udělat červené konečky. Začala jsem chodit v černém. Myslím, že jsem byla snad jediný člověk na zemi, kdo tak prožíval odchod svého kluka. Aby toho nebylo málo v tomhle ‚Černém Období‘ jsem se hodně hádala s tátou, pila jsem a řezala se. NEBYLO to všechno. Nejvíce mi z černého období pomohla Vicki, moje nejlepší kamarádka na střední. Pomohla mi od řezání, kouření a pití a to všechno se stalo během minulého roku. A proč to tu vše tak shrnuji do jednoho zápisu. Nepsala jsem. Neměla jsem co psát, cítila jsem se sama, i když kolem mě každý den chodilo několik desítek lidí. Připadala jsem si k Niallovi připoutaná. Nechtěla jsem.

-Heidi

♦ PROSINEC, ROK 2013

„Tati, už nejsem malá! Prosím, dovol mi tam jít.“ Prosila jsem svého tátu. „Vždyť víš, že tam pojedu i bez tvého souhlasu.“ Usmála jsem se.
„Já vím, jen nechci ztratit svoji malou holčičku.“ Usmíval se táta a dal mi pusu do vlasů.
„Neztratíš, jen budu žít někde jinde.“ Usmívala jsem se a byla ráda, že mě tam táta pouští. Zní to trochu divně, je mi už 19 takže by to nemusel tolik řešit, ale táta je táta. Přemlouvala jsem ho už jak dlouho, ale až teď když jsem mu řekla, že jsem dostala stipendium na London College of Style, tak mi to dovolil. LCS je prestižní škola, pro módní návrháře a tak.
„Ale kde budeš bydlet?“ zeptal se mě táta a já myslela, že se každou chvíli rozbrečí. Musela jsem se zase pousmát.
„Terri mi domluvila menší studio kousek od školy, za minimální nájem. Už jsem si našla práci, je to jen tak pro začátek. Věř mi tati.“
„Já ti věřím, hodně si se za poslední dva roky měnila a nerad bych, aby si zase spadla do černého období Heidi.“ Říkal s obavami.
„Nespadnu, pokud ano, budeš moc si mě se zpět odvést a zavřít mě někam do blázince.“ Žertovala jsem.
___________________________________________________

Konečně nastal den D. Den kdy jsme se měla přestěhovat do Londýna a začít tam nový život. Těšila jsem se, že opustím Mullingar. Těšila jsem se že za sebou nechám všechny ty vzpomínky na Nialla, nechám je tu pohřbené, vedle malého hrobečku Baxe. Zhluboka jsem se nadechla a vstoupila jsem do letištní haly. Odbavili mě a pak už jsem jen čekala na letadlo. Seděla jsem a poslouchala hudbu. Můj pohled spadl na moje ruce poseté jizvami od řezání a také na tetování Fighter, které mi zdobilo zápěstí.

„Byl to příjemný let.“ Poděkovala jsem letušce a šla jsem si pro kufr. Pak už mi jen stačilo najít Terri. Vlastně to nebylo vůbec těžké. I když jsem se bála, že ji po těch 5ti letech nepoznám. Ona se totiž i s rodinou odstěhovala do Birminghamu po základce, kde jsme byli nejlepší kamarádky.
„Terri!“ Zamávala jsem jí a ona na mě chvíli zírala, než si uvědomila, že to jsem já.
„Heidi! Hrozně si mi chyběla.“ Šeptala mi do objetí. „Změnila si se. Tvoje blonďaté vlasy.“ Zavzdychala. Musela jsem se začít smát.
„Pojď, těším se až ti ukážu MŮJ dokonalý Londýn. Harrods a Oxford Street si zamiluješ.“ Začala básnit o nákupech a já se k ní s radostí přidala.

„TO ne-my-slíš vážně!“ měla jsem chuť začít ječet. Ten byt, kde jsem měla přebývat, byl nehorázně luxusně zařízený. Je fakt že to bylo malinké studio, který obsahoval jen jedny dveře a to do koupelny, jinak všechno bylo společné, ale tak luxusní. Na zdi naproti posteli byla plazmovka, no kdybych ho měla popisovat celý byli bychom tu dlouho.
„Ale myslím. Nejlepší je, že tento barák, ještě s několika patří k tátově realitce, proto máš tak levný nájem.“ Mrkla na mě a já jí padla okolo krku.
„Dneska je ve škole seznamovací večírek. Půjdeš se mnou? Prosím!“ prosila jsem ji. Bylo to trochu Hrr, ale nechtěla jsem tam jít sama.
„To víš, že jo.“ Usmívala se. „nenechám tě tady samotnou. To je jasný!“ Terri mi pomohla vybalit a pak jsme vybírali oblečení na ‚večírek‘.
„Tyhle šaty!!!“ začala Terri vřískat. Byli to takové černé šaty se srdíčkovým výstřikem a růžovým páskem.  „Vezmeš si je! A k nim ty růžový boty! Jojo! BUDEŠ hrozně krásná. Uděláš si drdol…“ začala Terri básnit. Musela jsem jí přiložit prst na rty, aby ztichla.
„Co si vezmeš ty?“ změnila jsem téma.
„Pff.“ Odfrkla si „Já půjdu v tomhle nebudu se převlíkat jen kvůli škole, do které nechodím!“ smála se.

♦ O DVA DNY POZDĚJI, PRVNÍ ŠKOLNÍ DEN

„Dobrý den, v pondělí budeme vždycky mívat takovou menší přednášku o Historii Módy. Jinak jsem Jane Merits. Jsem šéfredaktorka londýnského Cosmopolitanu a jsem spolumajitelka salonu Saco.“ Představovala se nám. Když se zmínila o Saco, málem jsem se udusila pitím. Saco je nejlepší salon na světe!
„Jako další budeme mít spolu stáže. A dneska si s jednou začneme.“ Odkašlala si „budu volat vaše jména a vy si vylosujete jednu z britských celebrit, u které budete měsíc na stáži.“ Další udušení mě čekalo když řekla celebrit. Kam jsem se to dostala? Já obyčejná holka z chudě rodiny bude pracovat pro nějaký celebrity. Byla jsem neskutečně natěšená. Ještě než Meritsová začala vyvolávat jména jsem napsala Terri rychlou textovku o těch celebritách a že si dáme sraz ve Starbucks kolem druhé.
„…Max Liverdo…“ řekla Meritsová. Všechny ty jména zněly tak vznešeně, prostě bohatě a pak tu bylo moje jméno, které Meritsová vyvolala: „…Heidi Richards…Dívka se stipendiem.“ Mrkla směrem k žákům, načež jsme se všichni začali smát. Sešla jsem dolů ke katedře. Sáhla jsem do obří skleněné duté koule a vylosovala si lísteček.
„Heidi. Přečti svoji celebrity na stáž.“ Vybízela mě Meritsová. Musela jsem si to přečíst ještě několikrát, o té skupině jsem už slyšela, ale nikdy jsem se o ně nezajímala. Možná to bylo kvůli černému období nebo tak.
„One Direction.“

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Tak co říkáte na takový menší úvod? Líbí se vám? Byla bych moc ráda, kdyby jste mi do komentů napsali jestli mám pokračovat nebo ne ;) Děkuju moc za přečtení..! :D Jinak v DALŠÍCH chapters se to bude už vyvíjet nebojte! :D v Komentech máte ty šaty a na boku ► tetování :D

xoxo  #claire