Just Monika

Welcome to literature club!

Už se to pro mě stalo zvykem. Ráno se brzy probudit, nasnídat se, nachystat se do školy a být tou perfektní dívkou, za kterou mě všichni mají. Brzy vás ale takový zvyk začne dost otravovat. Hlavně když pochopíte, co se kolem vás vlastně děje.
Lidé kolem mě si toho nevšimli. Já ale znám pravdu. Vím, jaká je realita. A vím, že i ty, jo ty, ty co tohle právě čteš, že ty na rozdíl ode mě existuješ. A možná máš i ten perfektní život perfektního člověka. Já ale ne.
Jmenuji se Monika. Je mi 18 let. Chodím do posledního ročníku na střední škole. Jsem jednou z těch typických populárních holek. Věnuji se hudbě, sportu, mám dobré známky a vedu klub. Klub literatury. Člověk by řekl, že když jsem jeho prezidentka, bude do něj chodit více lidí. Ale literatura asi nezajímá úplně všechny. Ale teď už opravdu musím do školy. Uvidíme se dříve nebo později, ať už chceš, nebo nechceš, Hráči. 

Mám po vyučování a mířím do klubu. Jsem tu jako vždy první, ale netrvá dlouho a ve dveřích se objeví Yuri. Yuri je velmi tichá dívka, nemá moc pravých přátel a spoustu lidí ji nechápe. Vyjadřuje své pocity skrze básně. I přes to, že jsou dost temné, mám je ráda, stejně tak Yuri. 
"Ahoj!" pozdravím ji radostně. Yuri si odhrne fialové vlasy z obličeje a usměje se na mě. Beze slova se potom posadí vedle mě a vyndá si knihu, tlustou, jako obvykle, a pustí se do čtení.
O chvíli později dorazí Natsuki. Člověka tak vzácného a neobvyklého jako je Natsuki, by chtěl jistě každý znát. I když má tvrdou slupku, já vím, že pod ní skrývá temné tajemství, o kterém nikdy s nikým nemluví. Ani nemusí. Já totiž vím všechno. Tedy většinu. To co se stane dál jsem nečekala. 

Dám se do hovoru s Natsuki a Yuri, která občas odtrhne oči od knížky, něco zamumlá, usměje se a poté si čte dál. Ve dveřích se objeví Sayori. Naše nejmladší členka s velkým srdcem, která má vždy radosti na rozdávání, ale... Já vím. Není ale sama. Vedle ní stojí kluk. Asi tak o dvě hlavy vyšší, než je ona sama. Má hnědé vlasy a tmavé oči. Tváří se, jako by tu nechtěl být. Je mi jasné, že je tu jen kvůli Sayori.
"Ahoj všichniiii!" zapěje Sayori svým vysokým hlasem. "Máme nového člena do klubu."
"Sayori, už jsem ti říkal, že ještě nevím, jestli se přidám..."
"Vítej v klubu literatury. Ráda tě poznávám." Jsem překvapená, že slyším Yuri mluvit na cizího člověka. "Sayori o tobě vždycky hezky mluví."
"Vážně? Přivedla si kluka?!" Zděsí se Natsuki. 
"Ahoj Makoto, to je ale překvapení." Snažím se znít co nejmileji, když si vybavím chlapcovo jméno.  "Vítej v našem klubu."
"Na co tak koukáš?! Jestli něco chceš říct, řekni to." Osopí se na Makota Natsuki.
"Natsuki..." Snaží se ji uklidnit Yuri, která si jen zlostně oddychne.
"Ehh... nevšímej si jí, ona je náladová." Zasměje se na Makota Sayori a nervozně si prohrábne vlasy. 
"Nicméně tohle je Natsuki, vždycky plná energie. A tohle je Yuri, ta nejchytřejší v celém klubu."
"Ehh, neříkej takové věci, Sayori." Yuri celá zrudne a vlasy jí spadnou do obličeje. 
"Uhm, no, rád vás obě poznávám."
"A zdá se, že Moniku už znáš."
"Správně. Ráda tě zase vidím, Makoto." Snažím se udržet si postoj perfektní dívky a usměji se na Makota. 
"J-já tebe taky, Moniko."

Po zdlouhavém a trochu trapném znovu shledání se všichni usadíme ke stolu, Natsuki nám nabídne cupcaky, které vypadají jako malé kočičky. Mají dokonce i ouška a fousky. Vše zapíjíme je výborným čajem, který připravila Yuri. Společně si poté povídáme. Se Sayori probíráme blížící se festival, který jsme před ostatními zatím zmínili jen okrajově. Yuri a Natsuki se zase dohadují, jestli je manga literatura a nebo ne. Čas od času mrknu po Makotovi, kterého sem nejspíš nalákaly cupcaky. 
Se Sayori se pustíme do plánování festivalu. "...Přeci jen se šálkem horkého čaje se dobrá kniha čte lépe, ne?" Snaží se na Makota zapůsobit Yuri. 
"Nenech se vystrašit, Yuri se na tebe jen snaží udělat dojem." zasměji se na Makota, který vypadá ještě vyděšeněji, než předtím. 
"Ohh, to není..." Yuri znovu nechá spadnout své vlasy do obličeje. "No, já myslela...víš..."
"Já ti věřím. Jo, čaj a čtení asi není úplně pro mě, ale čaj si užívám." 

Když Yuri odejde, nenechám Makota vyklouznout. "Takže, co tě donutilo se přidat k nám do klubu?" 
"Umm... No já se k vám vlastně ještě nepřidal. Ale Sayori tu vypadá vážně šťastně, takže..."
"To je v pohodě, nemusíš být v rozpacích." Uklidňuji Makota. "Zanedlouho se tu budeš cítit jako doma. Pro mě jako prezidentku tohoto klubu je povinností, aby se tu všichni cítili dobře a bavili se." Uchovávám si svůj falešný úsměv. Ještě chvíli se společně bavíme, dokud nás nepřeruší Sayori. 
"Dobře všichni, už budeme končit. A mě něco napadlo." Svolám všechny kolem sebe. "Co kdybychom si doma všichni napsali báseň? Příště, až se zase sejdeme, si je navzájem přečteme a zhodnotíme." Ani nevím, co mě to napadlo. 
"Ummm..." Snaží se protestovat Natsuki, ale neví jak. Yuri jen hledí do země.
"Joooo, to bude super!" houkne nadšeně Sayori, která z toho asi jako jediná má opravdu radost. 
Nakonec se shodneme na básni a datu, kdy se zase sejdeme, rozejdeme se domů a já celou domu přemýšlím. S Makotou jsem chodila minulý rok na nějaké předměty. Nikdy jsem mu však nevěnovala pozornost. V tu dobu jsem ještě byla zaslepená. Ale to teď už nejsem.