J: Lidi nemají úhlavní nepřátele.
S: Co prosím?
J: V realitě...v realitě neexistují úhlavní nepřátelé
S: Opravdu? To musí být nuda.
J: Tak kdo to byl?
S: Co tedy mají normální lidé ve své...realitě?
J: Přátelé, lidi co znají nebo mají či nemají rádi...holku, kluka
S: Jo, jak jsem řek, nuda.
J: Takže nemáš holku?
S: Holku? Ne, to mi nic neříká.
J:Dobrá...
J:...máš kluka?
(Sherlock se tak zvláštně podívá)
J: To není nic špatného...
S: ...já vím že ne
(John se ku-lišácky usměje)
J: Takže máš kluka.
S: Ne!
(řekne Sherlock tónem "nedej mu znát zalíbení")
J: Fajn, dobře.
(John si olízne rty. Projevil zájem)
J: Bez závazku, jako já.
(Dá důraz na to "jako já")
J: Fajn, bezva.
(řekl trochu zklamaně, protože si uvědomil, že ho nejdřív musí dostat)
(Sherlock začne divně koukat, čili přemýšlet, co to John naznačoval)
S: Johne...
(řekne opatrně, aby se moc nedotkl Johnových citů a John zbystří)
S:...asi bys měl vědět, že miluju svou práci a mě tvůj zájem sice těší, ale opravdu nehledám žádného......
(John začne kroutit hlavou a v duchu ví, že to posral)
J: Ne, já jsem...neptám, ne, jen říkám,že všechno je fajn
(John moc dobře ví, že to není fajn)
(Divně na sebe hledí a kývají hlavami)
S: Fajn....Dík.
(Sherlock poděkuje, protože ví, že John je stále volný)
(John se nadějně podívá)
Tak jo je tu další kapitolka, která mě hodně bavila, ty výrazy byly nezapomenutelné. Snad se vám to líbí i v té písemné verzi.Omlouvám se za to, že to vychází po tak dlouhých intervalech, ale mám dost zvláštní kamarádku, která mi brání v napsání další kapitoly. Nevím proč to dělá, ale on je to vlastně její účel, to lenost většinou dělá. Jinak jak se máte? Já dobře, jen se mi nechce zítra do školy.
#JohnlockForever
Pac a pusu posílá Váš Doctor
