Corellia, toť jest má planeta. Je tady hezky; města, širé pláně, hory.. Líbí se mi tu. Corellia ale vždy mým domovem nebyla. Bydlím tu už od smrti mé matky, která onemocněla nevyléčitelnou nemocí, když mi bylo šest let. Rok na to jí podlehla.
A co otec? Otec se nedobrovolně, alespoň tak to tvrdí babička, přidal k Impériu jako jeden z vojáků. Prý je už generál a má hodně ocenění. Ale těmto žvástům z hospody nemůžu moc věřit, je to něco na styl "jedna bába povídala". Alespoň je na živu.
Tenkrát, když mi byly čtyři roky, jsem toho ještě moc nechápala, a tak mi bylo divné, proč táta odchází s těmi lidmi oblečenými do bílého. Později jsem se dozvěděla, že to jsou Stormtroopeři, vojáci Impéria. Po smrti mé matky za mnou přiletěla babička, která se to, ani nevím jak, dozvěděla. Odvezla mě na svou planetu, na Corelliu. Tam mě s dědou začali vychovávat a starat se o mě. Jak jsem rostla, stávala jsem se stále šikovnější a bystřejší, rozumněla jsem hodně věcím, od pěstování bylinek až po stavění a montování různých věcí, hlavně těch kovových.
V mých čtrnácti letech k nám zabloudila jedna žena, která neměla peníze a měla hrozný hlad a žízeň. Představila se nám jako L'sat. Něco se ve mně hnulo a já věděla, že tahle žena mi změní život. I ona se ke mně chovala jinak, než k prarodičům. Poskytli jsme jí tedy nocleh, jídlo a pití a dobrou náladu. Naše rodina byla vždy veselá kopa.
Tu noc jsem si vyšla jen tak ven. Bylo to divné, protože tohle normálně nedělám. Ale něco uvnitř mě mi říkalo, ať tam jdu. Venku před domem jsem našla meditující ženu. Když jsem přišla blíž, zjistila jsem, že to je L'sat.
Odkašlala jsem si a ona mi řekla, ať si sednu. Zeptala se mě, jestli vím, kdo to jsou Jediové a co je Síla. Řekla jsem, že moc ne. L'sat se poté na mě otočila a pravila, že se ve mně skrývá dosud neobjevená Síla a pověděla mi, co to znamená. Pak mi nabídla, abych se nechala cvičit v porozumnění Síle a tomu všemu okolo. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem souhlasila.
Ráno jsem se zeptala prarodičů, a oni kupodivu také souhlasili.
Už rok mně moje mistryně cvičí. Je to výborná mistryně a za nic bych jí nevyměnila. Jsme si hodně blízké a já dokonce cítím, že je pro mně jako druhá matka.
Mám i svůj světelný meč modré barvy.
Jmenuji se Gwen Sulmadari, je mi patnáct let a toto je můj příběh.
------
Ahojte, jsem tu s novým příběhem😅
Snad nevadí, že je to takový zpodrobnělý život Gwen.
Tak zatím
DU LÄSER
Zrození nové Síly
Fanfiction,,Jak nás tady na Corellii kruci našli?!" křikla jsem směrem k L'sat. ,,To vážně nevím Gwen, ale mám takové neblahé tušení." odpověděla mi moje mistryně. Corellia, toť jest má planeta. Je tady hezky; města, širé pláně, hory...Líbí se mi tu. Corelli...
