Sladká nenávist

9.Část

Vejdu do obýváku a sednu si k mamce na gauč. V televizi zrovna dávají Zákon a pořádek. „Ahoj" řeknu jí. „Ahoj zlatíčko. Užila sis párty?" zeptá se mě. „Jo, bylo to fajn" usměju se. „To je super" vypne televizi a otočí se na mě. „Tak... Co jsi mi to chtěla říct?" zeptám se, když nic neříká. „Nabídli mi lepší práci, ale.." „To je skvělý" skočím jí do řeči a obejmu jí.

„To je, ale je tu menší problém.." řekne docela nervózně. „Jaký?" odtáhnu se od ní. „Tu práci mi nabídli v Paříži" smutně se na mě usměje. „Cože?!" vyjeknu a vyskočím na nohy. „Takže se stěhujeme do Paříže? Ne ne ne ne ne! To nemůžu! Mám tu kamarády a školu. Už jsem v posledním ročníku, musím odmaturovat a...." „Lily uklidni se" zastaví mě mamka. Musel na mě být skvělý pohled, když jsem kolem sebe tak máchala rukama.

„Nemusím tu práci brát" řekne. „Ne! Ty tu práci vzít musíš. Vím, že jsi vždycky chtěla jet do Paříže. Nemohla... Nemohla bych třeba zůstat tady? Za měsíc mi bude 18náct, takže bych zvládla bydlet sama". Vidím jak nad tím usilovně přemýšlí. „Tak dobře" povzdechne si. „Ale slib mi, že na sebe budeš dávat pozor a že za mnou budeš jezdit" „Slibuju! Mám tě ráda" pevně jí obejmu.

„Já tebe taky zlatíčko" pohladí mě po vlasech. „Kdy odjíždíš?" zeptám se jí. „Za dva dny" zašeptá. Z očí se mi náhle spustí slzy, které nejdou zastavit. Mamka mě obejme ještě pevněji. Bude mi strašně moc chybět.
                               **
„Co se děje?" zeptá se mě Kim šeptem, jelikož zrovna máme hodinu literatury. „Vždyť víš" povzdechnu si. Celou situaci ohledně mamčiného stěhování do Paříže jsem jí řekla. Mamka už z toho docela vyšiluje. Celá její ložnice je plná krabic. „Nemysli na to. Však si budete volat a určitě ji pojedeš navštívit" řekne. Kim všechno bere pozitivně. Což se o mě říct nedá.

Ještě nikdy jsem nebydlela sama. Sice bývám často sama doma, ale teď to bude jiné. Z mých myšlenek mě vyruší zvonek, který oznamuje konec hodiny. Všichni se zvednou a mizí pryč ze třídy. „Lily, já už musím.. Mám rande" mrkne na mě, nad čímž se usměju. „Jasně. Tak běž" zvednu se ze židle a obejmu jí. „Ahoj!" zavolá, než zmizí na chodbu jako ostatní.

„No.. Měla bych taky jít" řeknu si v duchu a začnu si zbírat věci. „Ahoj prdelko. Copak tu ještě děláš?" ozve se za mými zády osoba, které jsem se dnes snažila co nejvíc vyhýbat. Bohužel je to nemožný, když se mnou chodí do třídy. „To tě nemusí zajímat" odseknu a projdu kolem něj. Alespoň jsem tedy chtěla projít. Bohužel mě chytla jeho ruka za zápěstí.

„Stalo se něco? Nebo jsi se jen špatně vyspinkala?" „Pusť mě" vytrhnu se mu. „Dneska ne tebe vážně nemám náladu. Nech mě prosím být Nicku" poslední slova zašeptám. Co nejrychleji opustím třídu a poté i školu. Zamířím do parku, který je blízko mého domu. Sednu si na lavičku a zakoukám se do třpiticího se jezera od slunce. Vždycky když potřebuju přemýšlet, tak jdu sem.

Je to takové mé oblíbené místo, pokud tedy nepočítám můj balkon. Do mobilu zapojím sluchátka a zapnu si smutné písničky. Jak tak koukám na vlnící se vodu a přemýšlím, tak úplně ztratím pojem o čase. Místo slunce se na nebe vyhoupne měsíc a spolu s ním i milion hvězd. Ráda se dívám na hvězdy. Už mi začíná být docela zima, tak se zvednu a jdu zpátky domů. Mamka je bohužel ještě v práci. Má toho teď hodně, když už zítra odjíždí. Hlad nemám, takže zalezu hned do pokoje.

Sundám si oblečení, popadnu mobil a jdu do koupelny. Potřebuju si dát dlouhou horkou koupel. Napustím vanu a přidám do ní levandulovou vůni. Udělám si drdolu a sundám si poslední kusy látky, které zakrývají mé tělo. Tím myslím spodní prádlo. Vlezu si do teplé vody, zapnu na mobilu hudbu a zavřu oči. Když už je voda studená, tak vylezu a usuším se. Poté kolem sebe obmotám ručník a jdu zpátky do pokoje.

Na spaní si vezmu růžové kalhotky a černé tričko. Otevřu balkon, ze kterého mě hned ovane chladný vzduch. Sednu si do houpací sítě a zadívám se na ty třpitivé kamínky. Nevím jak dlouho tu už sedím. Kolik vlastně je? Když jsem přišla z parku, tak bylo deset. Po chvíli se nakonec zvednu, zavřu balkon a skočím do postele. Natáhnu se pro mobil, který mi oznamuje, že mi přišla zpráva. Odemknu ho, abych zjistila, kdo mi napsal.

Zjistím, že mi píše Nick. „Kde vzal sakra mé číslo?!" ptám se sama sebe, než si přečtu zprávu.
Nick: Le mi ziima.
Nechápavě nakrčím obočí a začnu ťukat na písmenka.
Já: A co já s tím?
Nick: No.. Mojla byš mi lít otevrít.
Já: Cože?!
Nick: Jsem pred tbým doomem, tak laškavě žvedni tu svou prdelkuu a pod mi otevrít.

No to si ze mě dělá prdel ne?! Neochotně se zvednu z postele a zamíříd dolů ke dveřím. Jakmile je otevřu, zjistím, že tam Nick vážně stojí. „Co tu sakra děláš? Jsou dvě ráno!" zeptám se ho. Jde na něm vidět že pil, jelikož se dost motá. Místo odpovědi se mi přilepí na rty.

Ahojky ❤❤ Přeju krásný večer 💕
Moc vám všem děkuji za přečtení, jakýkoli hlas či komentář.😍 Mám vás ráda. 😘😘 Vaše loverslilie❤