Custodian ✅

Má chyba

Alex zmizel. Řekl, že se za chvíli vrátí, ať jsem v klidu a zmizel. Nechal mě tu napospas vraždící Mie a právě z toho důvodu jsem se schovávala v Maggiině přechodném pokoji. Pozorovala jsem ji, jak zaplétá své Kelpii copánky a jenom se modlila, aby sem nevrazila Mia. Alexova přechozí poznámka, která naznačovala, že Mia někoho už minimálně jednou zranila ne-li zabila mě mírně znervózňovala... dobře, tak mě sakra hodně znervózňovala. Tak nějak jsem se jí začala, až bát a úspěšně se jí od nepovedeného obědu vyhýbala.

Co má teď vlastně Alex v plánu? Rodiče už určitě vyčilují kde jsem. S největší pravděpodobností už zavolali policii. Zavolala bych jim, kdybych měla telefon, ale v tom spěchu a strachu o Alexe jsem ho nechala doma. A číslo jsem si samozřejmě nepamatovala, abych si jen od někoho půjčila telefon. Nehledě na to, že bych stejně netušila, co rodičům říct. Třeba mám štěstí, rodiče zavolali Steph a ta řekla, že jsem u ní a všichni jsou v klidu. Potom, co mě však unesli pochybuji, že by mě Steph kryla, až příliš by se o mě bála, že se to stalo znovu. Neriskovala by to.

"Udělej jí bobíky," navrhla jsem Maggie.

"Nemám tolik gumiček," zavrtěla hlavičkou a dál se soustředěně mračila na copánky. V tuto chvíli byla mnohem podobnější Alexovi než normálně.  Nějakým způsobem to bylo roztomilé. Chystala jsem se jí vysvětlit, že jí na bobíky může stačit i stejný počet gumiček, jako má teď na copánky, pokud se bude snažit, ale přesně v tu chvíli do mě něco ze strany narazilo. Ani zakřičet o pomoc jsem nestihla, jelikož jsem se okamžitě musela vyhýbat Šmudlákovu jazyku.

"Šmudlo," zaprotestovala jsem chraptivě, jakmile si na mě stoupnul plnou vahou. Mohl vážit, takových dobrých 55kg a to jsem mu dle mého ještě ubírala. Provokativně štěkl a oblízl mě po tváři. Přes své nadávání, Maggiin smích a Šmudlákovo poštěkávání jsem neslyšela klepání na dveře, tudíž jsem se lehce řečeno zaskočila, když nademnou najednou stála zrzavá dívka.

"Do háje, infarkt," chytla jsem se za srdce. Šmudlák zívl a lehl si na mě. Teda na to, že to má být můj Gailír, tak mě vůbec neposlouchá ani nerespektuje.

"Ehm... můžu s tebou mluvit?" Zeptala se váhavě Lia.

"Jo, jasně," souhlasila jsem přidušeně. Lia se zdála sympatická, nesnažila se mě zabít, což je dle mého dost dobrý krok k přátelství. Nehledě na to, že její sova je roztomilá.

"Šmudláku slez ze mě," zaskučela jsem. Ani to s ním nehnulo. Magginu pozornost jsem již ztratila a opět začala pečlivé plést copánky, takže šance, že by mi pomohla jako poseldně byla skoro mizivá.

"Je to tvůj Gailír, když mu něco přímo rozkážeš nemůže tě neposlechnout," poradila mi Lia. Dobře, tak to zkusíme.

"Šmudláku! Dolů!" Řekla jsem přísně. On však jenom vyplázl jazyk a naklonil hlavu doprava. Ignorant jeden. Dělá, jako kdyby nechápal, co po něm chci.

"Nebo může," zasmála se Lia. S použitím všech svalů, co se v mé maličkosti nacházejí jsem se převalila na bok a vlka tím sundala. Ten ublíženě kníknul a já se urychleně zvedla než si na mě stihl znovu lehnout. Usmála jsem se na Liu a přikývla.

"Stačí jít jenom na chodbu, nezdržím tě dlouho," ujistila mě a začala si hrát s prsty. Společně jsme vyšly na chodbu a před zavřením dveří jsem naposledy zkontrolovala Magg. Když jsem uviděla, že je v pořádku a stále si hraje, dveře jsem přivřela, až skoro na doraz.

"Tak o co jde?" Zeptala jsem se, když se Lia k ničemu neměla a stále mlčela.

"Já-"

"Alexi!" Vylítlo ze mě dřív než jsem se mohla zastavit, když jsem ho uviděla na konci chodby. Byl převlečený do čistých džínů a k mému překvapení na sobě měl černou košili, která mu neuvěřitelně slušela a zvýrazňovala mu modré oči.

"Ahoj Del," řekl bez jakékoliv emoce v hlase, obešel mě a vešel do pokoje, kde se nacházela Magg.  Nechápavě jsem se za ním dívala. Žádný úsměv? Nic? 

"Ehm promiň, popovídáme si za chvíli ano?" Omlouvala jsem se jí už za pochodu do pokoje a než stihla něco odpovědět už jsem zavřela dveře.

"Kde jsi byl?" Zeptala jsem se Alexe a pozorovala ho, jak cuchá sestře vlasy.

"Nikde," odpověděl chladně, bez toho, aby se na mě třeba jenom podíval a sedl si na postel pod kterou se ráno Magg schovávala.

"Nikde?" Nadzvedla jsem tázavě obočí.

"Jo nikde Delaney," odsekl a konečně se na mě podíval. Vztekle si mezitím rozepínal horní knoflík u košile a vypadal přitom, jako kdyby chtěl něco rozbít.

"Stalo se něco?" Zeptala jsem se opatrně a sehnula se k Šmudlákovi, kterého jsem začala drbat za uchem. Stávalo se jenom málokdy, že by mi Alex řekl celým jménem a už vůbec se na mě nedíval takovým pohledem. Znervózňovalo mě to a nevydržela jsem se mu do nich dívat. Ne, když měl tak tvrdý, bezcitný pohled.

"Ne, nestalo," zavrtěl hlavou. Přímo z něho vyzařovalo, že nemá chuť se s nikým bavit, ale nevěděla jsem kam jinam mám jít. Kdybych se šla projít pravděpodobně bych se ztratila, což by moc nepomohlo.

"Vím, že se něco stalo Alexi a v normální situaci bych tě nechala být, ale já fakt nemám kam jít," přiznala jsem na rovinu.  Alexův pohled trochu změkl.

"Nechci o tom mluvit Del," zadíval se znovu na Magg. Kde je vlastně Steven? V tom zmatku jsem na něho úplně zapomněla.

"Kde je Steven?" Zeptala jsem se. Alex se drsně, ironicky zasmál.

"Ten budižkničemu se přenesl hned jakmile přešly otřesy. Nechal tě tam ještě v bezvědomí, nechal tam mě, nechal tam Magg! Kdyby ses neprobudila a nevzbudila mě mohl nás tam všechny zabít Socerian bez jakéhokoliv odporu a ten červ se prostě přenesl. Teď je u soudu,kde řeší a obhajuje, co se stalo. Tam jsem teď byl, proto mám na sobě tuhle debilní košili, " cedil mezi zuby, ruce zatnuté v pěst. Zvedla jsem se od Šmudláka a sedla si vedle něho na postel. Opatrně mě pozoroval.

"Všechno bude zase dobré Alexi," chytla jsem ho za ruku  a usmála se na něho povzbudivě. Nevěděla jsem, co udělat jiného.

"Nevím, co bude s Magg Del," řekl zničeně a ruku mi stiskl.

"Třeba ti jí konečně dají do opatrovnictví," navrhla jsem povzbudivě. Alex se uchechtl a zlomeně si mě prohlédl.

"Nemůžou," zavrtěl hlavou, uchechtl se a zlomeně si mě prohlédl.

"Proč?" Nechápala jsem. Jen málo věcí jsem věděla jistě a jedna z nich byla, že se Alex o Magg postará.

"Protože mám tebe. Nemůžu se starat o dítě, když mám na starosti tvou ochranu."

Mizím rychle pryč, ale snad jste rádi, že kapitola vyšla brzo a příští snad taky vyjde bez půlroční pauzy :D ♥
Za Vaše názory budu mega ráda a odpovím, co nejdříve ♥
Love you all♥

-Vaše Eli♥