3️⃣2️⃣

3.8K 326 37
                                    

Vyběhl jsem od Taeho z pokoje a běžel rovnou ven. Po cestě jsem zahlédl Han. Nevypadala vesele a já se jí ani nedivím. Vyběhl jsem ven a vyndal si mobil z kapsy. Najel jsem na kontakty a vytočil Hwanovo číslo. Chvíli to zvonilo, ale netrvalo dlouho a zvedl to.

„Ano mla- Kookie?"

„Hwane, prosím přivez mi k nemocnici nějaké mé oblečení a boty."

„Stalo se ti snad něco?!" Vykřikl.

„Nene.. je to pro Taeho.." Poslední slova jsem Zašeptal.

„Ach tak. Za 10 minut jsem tam pro vás." Zachechtal se a ukončil hovor. Vložil jsem mobil do kapsy a nervózně přeskakoval ze strany na stranu. Minuty plynuli, jako hodiny, ale nakonec jsem se dočkal. Hwan přijel v naší audině. Doběhl jsem k němu.

„Máš to na zadní sedačce. Počkám tu než oba přijdete." Hwan se usmál, pohodlněji se usadil a zaklonil hlavu.

„Budeme tu za chvíli." Úsměv jsem mu vrátil a společně s věcma se vracel do nemocnice. Vešel jsem dovnitř, musel jsem zastavit. Předemnou stála Han s modřinou na tváři.

„Kookie." Vydechla smutně. „Musíš Taeho co nejrychleji odvést a ty musíš jít taky!" Vykřikla na mě, chytila mě za ruku a táhla k Taeho pokoji.

„C-co se děje?" Koktal jsem a snažil se pochopit situaci.

„Jestli to neuděláte, tak nedopadnete dobře! Musíte odejít co nejrychleji.. než se vrátí." Han plakala. Bylo to slyšet z jejího hlasu. Celá se třásla, ale stist měla silný. Teď vím jak se cítil Tae.

„Ten co ti dal tu facku co?" Zastavil jsem, a tak jsem trhl i s Han. Ta zaraženě na mě zírala. Než stačila cokoliv říct, tak jsem promluvil já.
„Já to viděl.. nesmíš se sebou nechat takhle zacházet ať už je to kdokoliv.." Podíval jsem se Han do očí. Měla je celé rudé, pod očima měla pytle byla bílá jak stěna.

„Koo-" „TAK TOHLE JE JEDEN Z TĚCH BASTARDŮ?!" Uslyšel jsem za sebou ten hnusný hlas co ublížil Han. Otočil jsem se, abych viděl s kým mám vlastně tu čest. Na proti mě stál o dost větší muž s hnědými vlasy, strništěn a zápachem složený z alkoholu a cigaret.

„Taky mě těší." Řekl jsem arogantně a semkl jsem ruce v pěst. Han si stoupla předemě, ale já jí odstrčil. Chytil jsem jí za ramena.

„Vem to Taemu. Já se o to dokážu postarat." Han na mě udiveně koukala. Do rukou jsem jí vložil věci.

„Kookie.." Špitla a naznačovala že neodejde.

„Běž!" Pošeptal jsem jí zpátky trochu rázněji. Otočil jsem se znovu na toho chlapa, který vyšiloval, když Han utíkala.

„Takový utřinos jako ty mi autoritu kazit nebude!" Zakřičel na mě. Veškerá pozornost co zde byla mířila na nás.

„Takový prase jako ty nebude ubližovat Han!" Vykřikl jsem na něj zpátky a čekal na ránu. Viděl jsem, jak mu ze vzteku na čele vyběhla Žilka, která asi brzo praskne.

Taehyung's pov

Dneska je u mě nějaký frmol. Každou chvíli mi sem totiž někdo leze. Čekal jsem že to je Kookie, ale byla to Han. Divné bylo, že měla ještě víc vyděšený výraz než Kookie a na tváři modřinu.

„TAE!" Vykřikla a přiběhla ke mě. Podala mi věci a pokračovala. „Oblékni si to! RYCHLE!!" Vrazila mi je na hrudník. Nechápal jsem její chování.

„C-co se už ale KURVA DĚJE?!" Poslední slova jsem zdůraznil, protože nemám ani chvíli klidu.

„Kookie!..On.. se chce prát s ním!!" Už na slovo Kookie jsem vylétl do sedu. A při zbytku jsem ze sebe tahal nemocniční košili. Jungkook není nijak slabý, ale jeho reflexy zaostávají. Ustojí hodně, taky rány dá velké, ale bojím se o něj.
Nějak jsem si navlékl triko i s kalhotama. Boty mi musela Han zavázat a vyběhli jsme. Tedy spíš já běžel za křikem.

Jungkook's pov

„Ty spratku!!" Vyjekl a chystal se mi dát ránu. Té jsem se ale vyhl. Nechtěl jsem dát ránu zpátky, i když by si jí zasloužil, ale byli by z toho problémy.

„Uklidni se starče!" Napřímil jsem se a povrchně se usmál. „Aby si neměl mrtvičku." Zasmál jsem se.

„CO SI TO ŘEKL?!" Znovu se napřahoval k další ráně. Myslel jsem že se vyhnu do doby, kdy mě nakopl do břicha což jsem nečekal. Další ranou mě chtěl poslat k zemi, ale ustál jsem to.

„To mě—lo bolet?" Napřímil jsem se. Tekla mi krev z rtu a nosu, ale i přes to jsem se na něj povrchně usmál. „Dostává mě tvá ubohost.." Tentokrát jsem mu to chtěl vrátit do doby, než jsem za ním uviděl Taehyunga s Han.

„Nemáš na to mě uhodit!" Jeho věta mě vytáhla z tranzu. Jako by mi přeplo v hlavě a já byl někdo jiný.

„Nechtěl jsem si špinit ruce lůzou.." Sebral jsem veškeré své síly a napřáhl se. Padla rána, ale nepřistála tomu muži na proti mě...

Texting//VkookKde žijí příběhy. Začni objevovat