Part twenty?!

4.7K 382 54
                                    

Taehyung's pov

Teď jsem to totálně dosral. Na jednu stranu jsem rád, že Jungkook chce být "semnou" kamarád, ale na druhou stranu mi to vůči němu není vůbec fér. Nechci mu ublížit, tak jako dřív. Dřív jsem byl zbabělec. Co si raději vybral bezpečnost pro obě strany, akorát s tím, že ublíží druhé straně. Tedy Jungkookovi.
Neublížil jsem mu tehdy doprovolně. Donutili mě. Zjistili že jsem ho miloval, a tak mě začali vydírat s tím že mu to řeknou. Bál jsem se, protože jsem nevěřil tomu, že by mě Jungkook miloval také, a tak jsem jim nakonec slíbil, že ho od sebe odstřihnu. Čekal jsem, že to Jungkook vezme v pohodě, ale nevzal...

Vzpomínka

Seděli jsme na naší oblíbené lavičce v parku. Byla na proti fontáně a skoro nikdo tu nechodil, takže jsme měli soukromí i venku.
Jen jsem seděl a sledoval zem. Přemýšlel jsem, jak mu to povím. Z mého přemýšlení mě vytrhl ten nádherný hlas.

„Ty Tae? Jaká si myslíš že bude budoucnost?" Zvedl jsem svůj pohled a podíval se na Kookieho. Nadzvedl jsem jedno obočí. Cítil jsem se špatně. Jak můžu ublížit něčemu, tak dokonalému?

„Podle mě tuhle planetu ovládnu a budu krutý vládce sušenek. Co si myslíš ty?" Zasmál jsem se. Můj vlastní smích mnou projížděl, jako nůž masem.

bych svou budoucnost chtěl strávit s jednou mě důležitou osobou, ale nevím jestli by ta osoba chtěla to samé." Kookie svůj pohled sklopil na zem a jemně se uchechtl. Mnul si ruce a pořád se usmíval. Závidím té osobě.

„A o jakou osobu jde?" Musel jsem se zeptat. Musím vědět komu rozbiju hubu, když mu ublíží.
Jungkook se na mě ani nepodíval. Nehnul jediným svalem. Pořád si jen mnul ruce a hleděl na zem. Nastalo ticho. Slyšel jsem jen pár lidí, co tu zrovna procházelo. Kookie se mi po chvíli podíval hluboce do očí.

Jak ti mám ublížit? NECHCI! Nesmím ti ublížit!

Křičel jsem na sebe v duchu, ale marně. Nedokážu si představit tu bolest, kterou by mi způsobil jeho výsměch. A na víc nemůžu jim dovolit ublížit jemu.

Děje se něco?" Jungkook se mi nepřestal dívat do očí. Chtělo se mi brečet. Ten jeho ustaraný pohled.

Jen jsem se zamyslel.. nic víc" Víc jsem se opřel o lavičku a z hluboka vydechl. Jungkook se na mě ublíženě podíval. Zvedl svou ruku a pokusil se mi jí dát na rameno.

Teď máš šanci mu nejspíš zničit život.

Promiň.. ale nechci, aby si se mě teď dotýkal.." Snažil jsem se to říct rychle. Jungkook svou ruku nejistě stáhl a pozoroval mě. Podíval jsem se mu do očí.

Proč teď brečíš?!

Křičel jsem jakoby na něj u sebe v duchu. Bolelo mě to. Už vím, že ho tohle bude bolet víc.

„U-udělal jsem něco?" To jeho trhané vyslovení věty mě bolelo. Snažil se zadržet vzlyky, které stejně pouštěl. Nemohl jsem se na to dívat, protože mě to uvnitř Ničilo, a tak jsem se postavil.

Dělej! Nebo to udělají oni!

„Víš.. nikdy jsem naše přátelství nebral vážně.." Srdce mě bolelo. Nemohl jsem se pořádně nadechnout.

Co to dělám?!

„C-cože?" Kookie na mě promluvil, tak slabým hlasem, že jsem se z toho málem složil. Nastalo mezi námy ticho.

Už je pozdě to zachránit.. Budu za bezcitnou svini.

„Slyšel si snad nebo ne?" Otočil jsem se na něj. Jungkook se mi podíval do očí. Měl jsem co dělat, abych se také nerozbrečel. Bolelo mě to. Přicházím kvůli své blbosti o toho, koho miluju. Překvapilo mě, že Jungkook vstal a pořád sledoval mé oči.

„Bohužel jsem slyšel." Povrchně jsem se uchechtl.

CO TO DĚLÁŠ TY KRETÉNE?!

„Chci ti jenom říct. Ta osoba se kterou jsem chtěl mít společnou budoucnost... si byl TY!!" Srdce se mi zastavilo. Oči se mi začali plnit slzami. Vážně to řekl? Vážně jsem takový kokot a zahodil to?! Jungkook se jen zhluboka nadechl. Rozbrečel se. Tak moc jsem ho chtěl obejmout, ale nemůžu. Nedovolil by mi to.

„Miluji tě Tae.." BUM! Moje srdce puklo. „Zranil si mě..." BUM! Srdce se mi rozdělilo na dvě části.. „Bolí to" PRÁSK! Miliony kousíčků. Na tolik jsem nám oboum zničil srdce.

KOKOTE! KRETÉNE! BLBČE!!

Křičel jsem na sebe, ale marně. Němel jsem je nikdy poslechnout. Mohlo mi dojít, že mě má rád. Dával to tak jasně najevo a já to ignoroval.

„Byl si mým jediným přítelem. Když zamnou přišli, abych se s tebou přestal bavit, nebo ti ublíží, tak jsem si nechal ublížit ! Protože se tebe nikdo nesměl dotknout, kde myslíš že jsem vzal modřiny a zlomenou ruku?.." Jungkook se zhluboka nadechl a pokračoval. „Obětoval jsem se pro tebe.. a ty mi teď vrážíš kudlu do zad a lámeš mé srdce.." Na chvíli přestal. Slzám dával volný průchod. Ničilo mě to. Ničilo mě to víc, než cokoliv jiného na světě.

„Nenávidím tě.. Kime Taehyungu.."

Na podpatku se otočil a utíkal domu. Stál jsem tam, jako solný sloup. Posral jsem to. Jungkook už byl dostatečně daleko a já se rozbrečel. Spadl jsem na kolena. Hlavu jsem měl sklopenou, mé vzlyky byli hlasité, ale nemohl jsem si pomoct. Právě jsem přišel o jedinou osobu, kterou jsem miloval...

Texting//VkookKde žijí příběhy. Začni objevovat