Part seventeen

5K 442 41
                                    

Jungkookova vzpomínka

Chlapci společně seděli v parku. Lavička, na které seděli, byla blízko fontány. Bylo to místo, kde se ti dva scházeli nejraději.
Hnědovlásek se roztomile na mladšího zazubil. Oba dva se spolu cítili, tak dobře.
„Ty Tae? Jaká si myslíš že bude budoucnost?" Starší chvíli nechápal otázku mladšího, ale i přes to cítil pocit viny.

„Podle mě tuhle planetu ovládnu a budu krutý vládce sušenek. Co si myslíš ty?" Chlapec se zasmál, a tak odhalil svůj čtvercový úsměv, který černovlásek miloval.

„Já bych svou budoucnost chtěl strávit s jednou mě důležitou osobou, ale nevím jestli by ta osoba chtěla to samé." Mladší z chlapců se stydlivě zahleděl do země a u toho si mnul ruce. Mezi nimy nastalo trapné ticho.

„A o jakou osobu jde?" Promluvil z ničeho nic Taehyung. Jungkook svůj pohled nezvedl ze země. Pořád si mnul ruce.
Neodvážil se říct, že ta osoba je on.
Že každé jeho slovo je pro něj dokonalé. Že mu jeho hlas zní, jako ta nejnádhernější hudba na světě.
Proto znovu nastalo to trapné ticho. Byli slyšet jen lidi co procházeli parkem. Mladší sbíral odvahu, kde to jen šlo. Zvedl svůj pohled a upřeně se podíval staršímu do jeho čokoládových očí. Miloval ty oči. Miloval jejich barvu, tvar a hlavně ten pocit, že pro teď patří jen jemu.
Ale něco bylo jinak. Jeho oči nebyli plné radosti. Černovláskovi přišlo, že nevidí nic. Že vidí jen hnědé oči plné ničeho.

„Děje se něco?" Starostlivě se na chlapce vedle sebe podíval. Ten jen rozrušeně zamrkal a povzdechl si. Sklopil svůj zrak a snad poprvé co ho černovlásek zná viděl, že hluboce přemýšlí nad odpovědí.

„Jen jsem se zamyslel nic víc." Zády se opřel o lavičku a pokusil se o úsměv. Tohle Jungkooka bolelo. Vždy mu všechno říkal, tak proč je tomu teď jinak? Pokusil se mu dát ruku na rameno, ale starší udělal něco co mladší vážně nečekal. Odstrčil jeho ruku, jako kdyby se ho štítil.

„Promiň, ale.. nechci, aby si se mě teď dotýkal.." Taehyung to řekl téměř bez emocí, jako kdyby mu bylo jedno, že Jungkookovi teď zasadil ránu do srdce. Takovou ránu mladší nečekal. Bolelo ho to. Boleloto, jako kdyby mu někdo zasadil přímo doprostřed kudlu a Taehyung jí postrčil hlouběji.

„U-udělal jsem něco?" Snažil se zadržet slzy co mu šli do očí. Hnědovlásek se zvedl z lavičky a stál k mladšímu zády.

„Víš.. Nikdy jsem naše přátelství nebral vážně." Mladšímu srdce vynechalo úder. Nemohl uvěřit tomu, že to právě řekl. Nemohl uvěřit tomu, že všechny ty chvíle co spolu strávili pro něj nic neznamenali.

„C-cože?" Vydal ze sebe, tak slabým hláskem, že si nebyl jistý jestli to Taehyung slyšel. Znovu bylo ticho, ale ne to trapné. Bylo to to nejhorší ticho na světě. Ticho, kterému Jungkook říkal právě jsem přišel o všechno. Do ticha se přidali jen jeho tiché vzlyky.

„Slyšel si nebo snad ne?" Další vynechaný úder. Jakoby se už tak necítil dost špatně. Taehyung se na něj konečně otočil. Jungkook se mu podíval do jeho očí, které mu už nepřišli tak dokonalé. Přestával cítit smutek. Místo toho začal cítit vztek. Vstal a díval se staršímu přímo do očí.

„Bohužel jsem slyšel." Nad touhle větou se Taehyung jenom povrchně uchechtl. Jungkook pořád nemohl uvěřit jeho chování. Akorát to v něm víc vzbudilo nenávist.
„Chci ti jenom říct. Ta osoba se kterou jsem chtěl mít společnou budoucnost si byl ty!" Nad těmito slovy viděl, že se hnědovlásek zarazil, jakoby ho to ranilo, ale tomu už nevěřil. Černovlásek se potřeboval nadechnout. Nechával slzám volný průchod.
„Miluju tě!...Tae. Zranil si mě. Bolí to." Starší z chlapců sklopil zrak. Jungkook se znovu nadechl a pokračoval.

„Byl si mým jediným přítelem. Když zamnou přišli, abych se s tebou přestal bavit, nebo ti ublíží, tak jsem si nechal ublížit já! Protože na tebe nikdo nesměl sáhnout. Kde myslíš, že jsem vzal ty modřiny a zlomenou ruku?. Obětoval jsem se pro tebe a ty mi teď vrážíš kudlu do zad a lámeš mé srdce..." Jungkook se nadechl, aby mohl pokračovat „Nenávidím tě. Kime Taehyungu."
Pokusil se to říct bez emocí, ale i tak v tom bylo spoustu smutku. Černovlásek se otočil na podpatku a šel jeho cestou domu. Zničený a smutný. Plný nenávisti. Sám věřil jednomu. Nikdy nikoho nebude milovat, jako když miloval jeho...

Texting//VkookKde žijí příběhy. Začni objevovat