Nikdy Ji Nenajdeš

•27•

Vše jsem zas proplakala...

Mám pocit jak kdyby mě Justin nehledal. Pořád o něm nic nevím. Už mi hrozně chybí. A to jsem tu teprve týden, ani ne. Jsem hrozně slabá. Do místnosti někdo vejde. Služka.

„Pojď se dívat na telku ať se nenudíš"
Zakývala jsem hlavou do záporu. Nechci. Služka přikývla a odešla dolů. Jsem tak slabá a unavená, že zase usnu.

Z pohledu Justina

Už jsme u Bagonova domu, kluci to šli omrknout. Musíme, ale vyrazit až v noci, kdy budou všichni spát a nebudou to čekat. Jsou teprve 4 odpoledne. Vůbec nevím co mám dělat. Odemku mobil a dívám se na tapetu, jsem tam já a Mia. Šťastní, usmíváme se. Teď? Bagon znásilňuje Miu a já s tím nic nemůže udělat. Začnu brečet a kluci mě začnou utěšovat.

Twitter. Měl bych svým Beliebers napsat nějakej Tweet ať ví, že jsme živí. Ahoj, chybíte mi Beliebers, ale za nedlouho můžete čekat na nový album ❤️ teď jsme s Miou na dovolené a užíváme si, až přijedeme album bude venku, I LOVE YOU BELIEBERS❤️
Jo to by šlo.

O sedm hodin později.

Je něco málo po jedenácté, ale my musíme čekat do dvanácti, už se těším až ji uvidím. Lásku mou.

***

Už. Už je to tu. Jdeme na to. Konečně. Opatrně vejdeme zadním vchodem. A začínáme. Střílíme. Já se vyplížím za Miou. Na schodech potkám nezvané hosty. Zastřelím je. Nic nestihli udělat. Bagon je dole. Už možná mrtvej. Vyzkouším všechny dveře v druhým patře. Však jedny z nich patří Mie.

„Haló?" Zavolám do posledních dveří.
„Prosím pomoct" začne brečet, moje láska.
„Lásko jsem tu" obejmu ji políbím a začnu brečet, ona brečí taky.
„Tolik si mi chyběl" zavzlyká.
„Ty mě taky, ale teď musíme jít pryč. Tady máš neprůštřelnou vestu, nasaď si ji a musíme jít dolů, kde je to nebezpečný" vysvětlím ji a podám ji tu vestu. Jelikož je slabá, tak ji pomůžu ji obléct. Vezmu ji do náruče a běžím s ní opatrně dolů. Všichni už jsou mrtví. Takže se nemáme čeho bát. Vlezeme do auta. Zayn tam šel s Codym ještě dát bombu, aby jsme schovali důkazy. Mia mi sedí na klíně a já se na ní usmívám a ona má slzy, které ji otírám palcem.

„Myslela jsem si, že mě nehledáš" posmutněla.

„Lásko nebyl den kdybych tě nehledal" usmál jsem se na ni a objal ji. Jinak jsem ji ještě představil kluky.

•Už u Justina doma•

Přijeli jsme domů a po té dlouhé době jsme potřebovali jeden druhého. Vyspali jsme se spolu ikdyž jsem protestoval, protože by to mohlo po tom všem Miu bolet. Avšak ona řekla, že to chce a já se snažil být opatrný. Vydechovali jsme co se stalo a po chvíli Mia usla v mém obětí, tak jsem taky usl. Konečně zase šťastný...

Ahoj. Nová kapitola je tu! Píšu další Story, ale chci se zeptat jestli má cenu, to psát pokud to nikdo nečte. Tak mi prosím napište do komentářů, jinak vám přeji Šťastné a Veselé vánoce ❤️ zas u další kapitoli.