Nikdy Ji Nenajdeš

•22•

Příjemné čtení :*

Konečně usnu a už putuju v říši snů...

                                ***
Pohled Justina

Probudil jsem se, ale sám v posteli. Zvedl jsem se z postele. Jelikož jsem unavený, tak jsem si zívl. Své rozcuchané vlasy, jsem si prohrábl a sešel schody. Dole nikdo nebyl. Miina mamka jela do práce, protože tu nemá auto, ale Mia by tu měla být. Proto vezmu svůj mobil a vytočím její číslo. „Volané číslo je nedostupné, prosím zavolejte později" super je nedostupná. Nechal jsem to být, třeba si šla jenom zaběhat. Docela mi vyhládlo a tak jsem si šel vzít něco z lednice. Avšak na lednici byl vzkaz.

Bieber jestli chceš ještě někdy vidět tu tvoji holubičku, tak si ji budeš muset najít a věř mi, že tak lehké ti to neudělám... 
                      Tvůj starý dobrý kamarád.

Po dočtení tohohle hnusu, jsem se rozbrečel, ano kluci nebrečí, ale já ji tak strašně miluju, že ji nechci ztratit. Zavolal jsem Scootovi co mám dělat. Řekl mi, že rozhodně nemám volat policii. Byl by na tom i můj podíl, že jsem bral drogy a za to by mě zavřeli.
Zavolal jsem teda mým kamarádům co mají gang,aby mi našli moji princeznu. Potom co ji najdou tak už ji nepustím.

                                ***
Kluci museli letět letadlem, letenky jsem jim zaplatil. Už by měli jet taxíkem k nám. Neustále chodím ze strany na stranu, blbě se mi dýchá při představě, že jí ubližují. Z myšlenek na to nejhorší co by jí mohli udělat mě  vytáhl ťukot na vchodové dveře. Nejprve jsem se podíval do kukátka, jak jsem zjistil, že jsou to kluci z gangu, tak jsem otevřel.

„Čus kámo" pozdravili mě a kamarádsky jsme se obejmuli.

„Tak s čím potřebuješ píchnout?" Smáli se, avšak když uviděli můj vážný výraz tak zmlkli.

„Hele kluci já jsem se zamiloval, pokud sledujete televizi tak to víte, ale on ji teď unesl Liam a já bych to sám nezvládl, jako pořád něco umím, ale už to není jak zamlada" takhle jsem odpověděl, nikdy jsem to neříkal, ale byl jsem u kluků v gangu, to jsme brali ty drogy, taky jsme zabíjeli lidi atd. Ale já jsem odešel, protože jsem začal zpívat a kluci to naštěstí pochopili v dobrém.

„Okey, pomůžeme ti" přikývli a já jsem se na ně doširoka usmál.

Vytáhli počítač, posedali jsme si do obýváku a kluci začali dělat to co umí.

„Už to máte? " Zeptal jsem se po mučivých deseti minutách. Kapičky potu stékali po mém čele z nervozity a stresu.

„Ne dej nám tak půl hodiny" odpověděl Fredo, který skenoval displej notebooku.

Už vše trvá dlouho. Strašně se bojím, že už jí něco udělali.

Pohled Mii (v ten moment, kdy ji unesli)

Probudila jsem se na zvonění zvonku. Kdo sakra zvoní o půl šesté ráno? Otevřu dveře, ale nevidím. Někdo mi dal černý šátek na oči. Nevidím nic jiného než černotu. Někdo mě nakládá do auta. Je mi hrozná zima, v té noční košilce ležím v kufru nějakého auta.

Auto zastaví. Je mi hrozná zima. Kufr se otevře a já se dívám na muže s černou kuklou. Hrozně se bojím...

Ahoj, doufám, že se vám tahle kapitola líbila, bohužel jedu na tábor, takže další kapitola bude až 26.7. Jinak se blížíme k 1k!!!!! Za což vám moc děkuji. U další kapitoly ahoj!!

                                   -belieberka13-