4.díl- To dítě je moje...

294 19 1
                                    

Kim:

"Harry ?.... Harry?" Odsedla jsem si od něj a koukla se mu do obličeje. Byl bílý jak stěna.

"Já... já... jak ?" Dal si hlavu do dlaní.

"Harry, já po tobě nic nechci... Nevěděl si to, je to moje vina." Teď jsem to byla já, kdo ho utěšoval, docela se to otočilo...

"Máš ji nebo ho tady s sebou ?" řekl a usmál se. 

"Ne, nevěděla jsem, že ji budeš chtít vidět." Usmála jsem se nazpátek. Nevěděla jsem, že bude mít i radost...

"A jak to řeknu Louimu...." Cože ? O čem to sakra mluví ?

"Harry ?" Skoro nadskočil.

"Dáš mi tvůj mobil ? Teď už doopravdy." Byl dokonalý jako předtím, dokonalejší...Nadiktovala jsem mu svoje číslo a zvedla jsem se k odchodu.

"Počkej..." Harry mě chytil za rameno. "Jak to, že jsi tak v klidu ? Máš umřít a děláš jako by nic..." Zesmutněla jsem.

"Ale i ty děláš jako by nic..." snažila jsem se odběhnou od tématu.

"Kdyby si věděla..." Vypadá jako by nic, ale přitom to jen předvádí ?!! Jako by na to byl zvyklej...

"Tak ahoj." řekla jsem to a chtěla vypadnout, ale Harry mě obejmul.

"Ahoj..." Nadechla jsem se, tak nádherně voněl... Potom mě pustil a vyprovodil ven, kde už na mě čekala Kate.

"Tak co ?" Pokrčila jsem rameny, pořád jsem byla jako v transu.

"Ty jsi brečela, že ?" "Hej mluv se mnou !!! Co jste tam dělali, když jsi furt mimo ?" Konečně jsem se probrala.

"Co ? Nic jsme nedělali, jen jsem mu dala moje číslo a zítra asi zavolá,chce se podívat na Liz." řekla jsem to šíleně potichu, divím se, že to vůbec slyšela...

"A jak to vzal ?"

"Jo to by mě taky zajímalo. Na začátku se tvářil zničeně a pak najednou nic. Jen taková malá radost..." Sestřenka se tvářila jako kdyby mě nachytala u něčeho trapného.

"Jak vidím, jste si hodně podobní... Taky mu je všechno jedno." Co tím myslí ?! To ,že jsem se smířila s tím, že umřu ještě neznamená, že mi je všechno jedno !

Harry:

Otázky na mě létaly z každé strany, jen Loui se držel stranou a na nic se mě neptal. Zase záviděl, to jen protože ví, že jsem s ní dřív spal... "Kluci.... já nevím co dělat." Louis si ke mně sednul, věděl ,že se něco stalo. Dal mi ruku kolem pasu a podíval se mi do očí. Jen jsem mrknul a Louis věděl co mi je.

"Harry ? Co ti řekla tak hrozného ?" Zajímal se.

"Víte co se stalo, znáte i její příběh.... Ale teď to má znovu a už se to nedá vyléčit..."  Louis mě objal.

"To je to tak hrozné Hazz ? Chápu že ti na ní záleží,ale i tak..." Odstrčil jsem ho, vypadal zmateně. Chytil jsem ho za ruku a kouknul se mu zpříma do očí.

"Ne... Louisi ty to nechápeš. Ona má dítě. Tenkrát jsme se spolu vyspali, to víš. A to dítě je moje...." Všichni na mě koukali jako na ducha a mně jen tekla první slza po tváři. Nebyl jsem sám... I Louis měl rudé oči a k pláči asi neměl daleko.

Díky za čtení :3 Každý vote potěší.... :) :D Koukněte i na moje ostatní příběhy :D zítra přidám další díl ;)

Cookie XoXo

Stay strong cz/sk (Larry Ff)Kde žijí příběhy. Začni objevovat