Královna z lesa ✔

XXIII.

Otevřela jsem dveře. Stál v nich posel ode švédského dvora se psaním. Poděkovala jsem mu, a rychle za sebou zavřela, abych si ten dopis mohla přečíst. Rozbalila jsem ho a skočila k Erikovi do postele.

"To je od Marie?" Zeptal se mě Erik a hrál si s mími vlasy.

"Ano, píše, že je všechno v pořádku. Jen je tam prý až příliš podivný klid. A taky píše o různých drbech, ale to není tak důležité."

Erik mi dal pusu na čelo. Zvedl se z postele a oblékl se do společenského.

"Musím jít. Mám nějakou schůzku s významnými státníky. Až se večer vrátím, tak se ti budu věnovat." Řekl a odešel.

Válela jsem se v posteli a přemýšlela, co tu budu bez Erika celý den dělat. V tom můj zrak spadl na otevřenou skříň, kde visely i mé jezdecké šaty. Oblékla jsem si je a v doprovodu jedné z dvorních dam, Anny Gonzagové, jsem vyrazila do stájí.

Připravili pro mě statného hřebce. Byl černý a zhmotňoval pro mě sílu, kterou jsem obdivovala. Trochu jsem se bála jeho divokosti, ale on mě poslouchal a jet na něm byl strašně osvobozující pocit.

Cválali jsme s hraběnkou strašnou rychlostí po rakouských pastvinách. Uvědomila jsem si, že mi je tady s Erikem tak hezky, že bych se do Švédska ani nechtěla vrátit. Chyběla mi tu jen Sigrid.

"Madam, podívejte." Uslyšela jsem najednou hraběnku.

Podívala jsem se na levo od nás. Z dálky k nám přijížděl nějaký muž. Nejdříve jsem ho nemohla poznat, ale pak jsem si všimla císařského znaku na jeho kabátci. Když dojel až k nám, potutelně se usmíval.

"Na projížďce, madam? Typoval jsem Vás spíše na vyšívání u krbu." Vypadlo z něj. Škádlil mě, asi si myslel, že si mě tím získá.

"Já Vás typovala na to samé, Vaše Veličenstvo." Řekla jsem s odhodláním ve tváři. Navíc jsem si moc dobře uvědomovala, že jsem ho urazila. Jeho výraz totiž připomínal seschlou okurku.

"Hraběnko, byla byste tak laskavá, a nechala mě s dámou o samotě." Řekl naštvaně a přitom na mě hleděl.

"Ale Veličenstvo, vždyť víte, že dvorský protokol nedovoluje, aby byla žena sama s mužem, navíc ženatým." Odpověděla mu hraběnka se strachem v očích.

"Co dovoluje a nedovoluje dvorský protokol je mi jedno. Já jsem císař a platí tu mé slovo!" Obrátil se zuřivě na hraběnku. Ta sklopila oči, a ač nerada mě tu s ním nechávala samotnou, jela pryč.

"Myslíte si, že nějaká konkubína bláznivého krále mě může urážet?! Vaše chudá matka a podlejzačský strýc Vás zřejmě moc dobře nevychovali. Místo běhání po lesích jste se měla učit slušnosti." Řekl a přitom pevně tiskl své otěže.

"Jak to všechno víte?" Zeptala jsem se překvapeně.

"Vím, že hloupá nejste. Jistě jste si všimla, že se o Vás zajímám. Je přece samozřejmé, že jsem si o Vás musel něco zjistit." Smál se nad mojí naivitou.

"Domnívám se, Veličenstvo, že se zajímáte o špatnou dámu. To, že jsem podlehla králi a žiju s ním v hříšném svazku neznamená, že bych byla ochotná udělat něco takového znovu. Říká Vám vůbec něco slovo láska, Veličenstvo?" Zeptala jsem se odhodlaně. Chtěla jsem mu dokázat, že nejsem jedna z jeho šachových figurek, se kterou by mohl pohybovat podle jeho uvážení.

"Madam, možná Vás to překvapí, ale i císař svaté říše římské umí milovat. Svou ženu mám rád, ale lásku stále hledám. Jsem snad zlý, jen protože ji chci najít zrovna u Vás?" Zadíval se mi do očí a popojel ke mě ještě blíž. Tak, aby se mě mohl dotknout.

"Nemyslím, že jste zlý, ale bezohledný. Zajímají Vás jen Vaše osobní zájmy, ale to že svým jednáním chcete zničit život někoho jiného, to už Vás nezajímá."

Císař se na to jen ironicky pousmál a poplácal svého koně.

"Vy si zřejmě neuvědomujete, že nejsem žádný pasáček vepřů, na jaké jste zvyklá. A nemyslete si, madam, já vždy dostanu to, co chci." Řekl a pobídl svého koně do klusu.