Nespravedlnost (Nicolas Brown x Reader)

8/Svatba

,,Ale no tak! Musím ti ty obvazy vyměnit, jinak ušpiníš ten oblek. A je z půjčovny. Nevím jak ty, ale mě se krvavý skvrny prát nechtěj, tak si sedni a seď!,'' řekla jsi přísným tonem a podívala ses Nicolasovi přímo do očí. Chvíli ti pohled oplácel, ale pak zavrtěl hlavou, zamručel a s nechutí se posadil do křesla.

Sundal si tričko a pohodil ho na vedlejší pohovku. Sedla sis na područku a přisunula si blíž krabičku s dezinfekcí a čistými obvazy.

Snažila sis nevšímat jeho pátravého pohledu, který zaznamenával každý tvůj pohyb. A že to byly pohyby pěkně roztřesené. Snažila ses zachovat si profesionální přístup, ale nemohla jsi popřít, že pohled na jeho polonahé tělo, je opravdu milé zpestření dne.

,,Rány se ti už skoro zahojily. To je skvělé. Za chvíli už budeš moct zase skákat po střechách." Pousmála ses na něj a převázala poslední ránu. Najednou tě chytil za zápěstí. Vylekaně ses na něj podívala. ,,Co tvá ruka?," zeptal se znakovou řečí.

Ulehčeně ses zasmála a pohlédla na svou ovázanou dlaň. ,,Budu tam mít hezkou jizvu, ale myslím, že zase budu schopna rozdávat své vřelé pozdravy," řekla jsi a zaťala ruku v pěst.

,,Tak proč jsi taková nesvá?," zeptal se Nicolas a začal si navlíkat novou košili, kterou měl připravenou na pohovce.

,,Co tím myslíš?," ohradila ses a uhnula pohledem.

Nicolas se ušklíbl a nahnul se blíž. ,,Červenáš se."

Vyskočila jsi na nohy, jakoby tě píchlo. ,,To tedy určitě ne. Musím se taky připravit, jinak přijdeme pozdě," řekla jsi rozhodně a snažila sis nevšímat jeho sebejistého úsměvu. 

O pár chvil později:

,,Můžete políbit nevěstu."

,,To si teda piš, že jo," řekl Worick a políbil Alex lehce na rty.

Následoval ohromný potlesk od všech zúčastněných. Dr. Theo se pousmál, Nina plakala štěstím a zároveň se smála. ,,Konečně někdo, kdo na něj dá pozor," stále opakoval Chad Adkins. Bylo tu ještě spousta dalších lidí, ale jediný kdo tě zaujal, byl Nicolas, protože odcházel. ,,Nicolasi počkej!," řekla jsi, ale pak sis vzpomněla, že je hluchý. Zaklela jsi a následovala ho.

Chvíli ti zabralo, než ses prodrala davem a na chvíli jsi ho ztratila z dohledu. Vyšla jsi z budovy a rozhlédla se po ulici. Spatřila jsi ho, jak klidně kráčí pryč a jde do nějaké postranní uličky. Trochu sis pospíšila, abys ho dohnala, ale nikde jsi ho neviděla.

Najednou ti kdosi přikryl oči dlaněmi. Lekla ses, ale pak ses rozesmála.

"Teď ses dostal do těžké situace. Neuvidíš mi na pusu ani na ruce. Vážně Nicolasi, měli bychom si ustanovit nějaká znamení...," začala jsi říkat a otáčet se k němu, ale pak jsi uviděla, kdo to ve skutečnosti je.

"Kdože je v těžké situaci?," zasmál se drsně muž, který byl tak blízko, že tě ovanul jeho páchnoucí dech.

Neváhala si ani vteřinu a kolenem jsi ho udeřila přímo do jeho slabých míst. Skácel se jako podťatý, nezmohl se ani na slovo.

"O to už se snažilo hodně chlapů, hošánku!"

Se zadostiučiněním ses otočila a pohlédla do ulice, kudy odešel Nicolas. Teď už jsi neměla žádnou šanci ho najít, proto se tedy vrátila zpět na svatbu a tam jsi všem rozdávala své úsměvy, smála ses, blahopřála a uvnitř doufala, že Nicolas neudělá žádnou blbost.

Všichni jste se pak přesunuli do clubu Bastard  a tam se vše řádně slavilo. Vzala sis z baru láhev a sedla sis do rohu a snažila ses vypadat nenápadně. Přemýšlela jsi o Nicolasovi, o své zraněné ruce a o svém poněkud podivném životě.