Nespravedlnost (Nicolas Brown x Reader)

1/Znovu Vy?

Bylo to odpoledne, jako každé jiné. Seděla jsi u prodejního pultu svého obchodu. Před tebou byly jednotlivé části revolveru, který jsi čistila. Zde mohli lidé najít cokoliv. Od zbraní až po čistící prostředky. Nevedlo se ti zrovna špatně. Obchody ve městě Ergastulum si vůbec nekonkurovaly.

Okny dovnitř svítilo slunce a ozařovalo nabízené věci. A spolu se svitem dovnitř vstoupil i pár mužů. Pohlédla jsi na ně s úsměvem, který ti rychle zmrzl na rtech. Na vlastních nohou stál jen jeden z nich a toho druhého s námahou podpíral.

"Co jste zase dělali?'' vykřikla jsi hrubě, položila části zbraně a spěchala Worickovi pomoct s Nicolasem. 

''To je opravdu dobrá otázka, (Jméno).'' zasmál se Worick a s tvou pomocí jste Nicolase dovedli do zadní místnosti, která sloužila, jako operační sál. Položili jste ho na stůl. ''Na. Podrž mu to u rány.'' rozkázalas a vrazila mu kus vaty obalené do obvazu. Šla ses do rohu místnosti umýt v umyvadle. Mezitím se Worick snažil vysvětlit situaci: ''Vlastně za to vůbec nemůžeme.'' Posměšně sis odfrkla. Zatvářil se ublíženě. ''Opravdu! Šli jsme si naprosto po svých, když v tu na nás skočí nějakej rank A/0. No, spíš na Nicolase a...alespoň Nick vyhrál.'' Usušila sis ruce a došla k němu. ''Jo, a přitom se takhle zřídil. Svlíkni mu košili.'' Worick udělal, co jsi mu řekla, a ty sis připravila nástroje. Oba jste stáli na opačných stranách stolu. Nicolas byl do té doby v bezvědomí, ale nyní pomalu otevřel oči. Povzbudivě ses na něj usmála a vpíchla mu do žíly sedativa. Znovu se propadl do spánku, ale stále krvácel.

''Dobře, tak povídej. Nemám tady rentgen.'' povzdychla sis. Ještě chvíli Nicolasi. Ještě chvíli vydrž!  

Worick přikývl. ''Jedno sečné zranění v místě břicha...'' ''No nekecej. Kdo z nás dvou je tady doktor?'' přerušila jsi ho s úšklebkem. ''...a čtyři normální kulky.'' dokončil. Přikývla jsi. 

Prohlédla jsi jestli nebyly poškozeny vnitřní orgány a oddechla sis úlevou. Pak zabralo jen chvilku vytáhnout kulky a vše zašít. Worick tě celou dobu pozoroval a snažil se ti moc nepřekážet. ''Když doneseš z ledničky krev typu B, tak bude žít asi tak dalších 20 let, za předpokladu, že další blbosti už dělat nebude. Pokud ano, tak mu dávám 20 minut.'' 

Worick se na tebe vděčně usmál. ''Děkuji. Já... upřímně nevím, co bychom bez tebe dělali.'' řekl a donesl krev. Tu jsi napíchla Nicolasovi do zápěstí a umístila na držadlo. ''Bídně byste zemřeli.'' zasmála ses.

Také se usmál. ''Jak dlouho se už známe?'' zeptal se a sedl si na židli vedle postele.

Na chvíli jsi přestala uklízet a zapřemýšlela. ''Asi 2 roky?'' odpověděla si a pokračovala.

Worick vytáhl cigaretu a chystal se ji zapálit. ''Jestli chceš kouřit, tak jdi ven.'' zamračila ses na něj.

Omluvně se usmál. ''Omlouvám se, omlouvám se. Jen prostě miluju, když jsou ženy naštvané.'' zachechtal se. 

Mávla jsi rukou. ''Ty jsi ztracený případ.'' zasmála ses s ním. 

Worick vstal. ''Musím ještě někam jít. Vím, že ho nechávám v dobrých rukách. Kéž by ses mě někdy dotýkala stejně .''

''To není problém. Skalpel mám u sebe pořád.'' odpověděla jsi a ukázala mu ho. Worick se nervózně zasmál a spěšným krokem odešel.

Osaměla jsi s Nicolasem, který byl do půl těla nahý. Sledovala jsi jeho jednotlivé vypracované svaly. V hlavě se ti míhaly různé myšlenky. Měla bych myslet na takové věci, když jsem panna?

Potřásla jsi hlavou a přikryla ho přikrývkou. Sedla sis vedle něj a přemýšlela. Podobně ses s těma dvěma seznámila. Nicolas od té doby utržil ještě mnoho ran. Ale od té první chvíle jsi pocítila něco, co pro tebe bylo naprosto neznámé. Byl nepochybně velice atraktivní, milý a... Znovu jsi potřásla hlavou, kousla ses do rtu a usmála ses.

(Vím, že děsně otravuji, ale prosím, okomentujte to, abych věděla, zda - li mám pokračovat, či ne. :D A pokud se vám to líbilo natolik, že jste v sobě našli dost energie na to stisknout tlačítko Volit, tak to udělejte, budu jen ráda. :D)