metanoia [klance;cz]

4

Keith to ten večer neměl jednoduché. Party v jeho domě se nejspíš vymkla kontrole, protože ještě o půl třetí ráno uklízel zbytky a vyháněl poslední lidi. Většina odešla brzo, snad už jen proto, že další den byla pro některé škola nebo práce, ostatní proto, že přišli vyloženě jen popřát. A další problém, který se přidal, byl Lance, který nedokázal už ani stát. Což znamenalo vzít jej do náručí a odnést nahoru. Neměl přichystané žádné další místo na spaní a gauč obsahoval ještě hodně nepořádku, tam jej nenechá.

Odnesl jej do postele a jakmile se Lanceho hlava dotkla polštáře, skoro hned usnul. Keith po něm hodil nějaké tričko na oblečení, aby nespal v tom špinavém a alespoň mu pomohl sundat boty. Musel odejít, jelikož Lance se bez zábran začal svlékat. Pozpátku odešel z jeho vlastní ložnice a seběhl schody po dvou. Nechtěl myslet nad tím, co Lance dělá, jestli náhodou nezvrací nebo něco podobného. Nemohl přemýšlet nad tím, že mu spí v posteli někdo, kdo jej poslední dobou přitahoval. Nebo spíše jeho vůně. A dnešní den ji měl pořád v hlavě. Naplnila celý jeho dům. Byla v každém koutě, na každém polštáři, na všech skleničkách, prostě všude.

Rád by jej šel zkontrolovat, přece jen nechtěl, aby se udusil třeba vlastními zvratky nebo neomdlel. Kdoví, třeba měl otravu alkoholem, přestal jej kontrolovat po nějakém pátém panáku nějakého alkoholu, který dostal od nějakého spolužáka. Ani si nepamatoval jeho jméno. V jednu chvíli měl ale opravdu nutkání vejít do pokoje, aby se ujistil, že je opravdu vše v pořádku, ale jakmile se zastavil na třetím schodu, zavřel oči a zatřepal hlavou. Ne, nebude to dělat. Otočil se na patě a vrátil se do obýváku. Vzal poslední pytle z odpadky a odnesl je do popelnice před domem. Vrátil se zpátky, všude zavřel okna, zhasl světla a sedl si na sedačku. Po chvíli se rozhodl si lehnout. Měl tam polštářků dost, tak si je dal pod hlavu a zabalil se do chlupaté deky, kterou kdysi dostal od Shira, když byli ještě nejlepší kamarádi. Když nebyl Shiro ještě s Allurou. Hlavou mu běželo tolik otázek, na které neměl odpověď, tolik nápadů, jak se Allury zbavit, tolik možností, jak donutil Shira, aby se s ní rozešel.

Ale když nad tím tak přemýšlel, všechny - nebo většina - obsahovaly Lanceho. A Keith si řekl, že kvůli tomuto jej využívat nebude. Stačí, že využil jméno Matta, aby mu vrátil tričko. Za tohle se cítil hrozně ještě teď. Místo toho sledoval tmu v obýváku a poslouchal to ticho, které v domě panovalo. A možná by dokonce usnul, kdyby najednou neuslyšel ze zhora táhlé zasténání a jeho jméno. 

Zamrznul na místě. Nevěděl, co dělat. Bylo to... jako kdyby se... Ne. Ne ne ne. To nemohl. To si jen něco černovlásek nalhává. Spíše se mu něco zdálo. Ale... Mám tam jít nebo ne? 

Nakonec se rozhodl, že ne. Na hlavu si přitiskl polštář a snažil se nevnímat, nepřemýšlet. Dokonce si zapnul i televizi, aby vyhnal z hlavy představy. Představy toho, jak Lance leží v jeho posteli, v jeho tričku, v jeho domě a jak se uspokojuje. Zavrčel a zatřásl hlavou. Potřeboval tyhle myšlenky opravdu z hlavy dostat. Ne proto, že by chtěl spát, ale proto, že by to nedopadlo dobře. A taky proto, že jeho kamarád se začal taky probouzet. Znovu frustrovaně zavrčel a zaměřil se na televizi. 

Zrovna dávali nějakou krinimálku, tak se snažil přijít na to, kdo je vrah, aniž by věnoval pozornost tomu, co řeší policisté. Potřeboval svou mysl opravdu zaměstnat a tohle... Tohle pomáhalo. Vraždu vyřešil o pár minut dříve, než v seriálu a poté sledoval typickou noční show Volejte věštce. Kdyby byl doma sám, asi se začne nahlas smát tomu, co ti volající chtěli vědět a jak strašně špatní herci ve skutečnosti ti "věštci" byli. Nakonec usnul, aniž by věděl, kdy.

Když se ráno probudil, musel zjistit, kolik je hodin. Přišlo mu, že spal dost dlouho, ale divil se, že hraje televize. Možná jsem ji jenom zapomněl načasovat, aby se vypnula, pomyslel si a posadil se. Protřel si oči a zívl.

"Dobré ráno," ozvalo se po pravé straně od něj, až skoro nadskočil. "Já, uh, chtěl bych poděkovat, že jsi mě tu nechal... Když se na mě vykašlali. Uh, nevím jak... Nevím, jak ti to splatit, tak... Jsem udělal snídani. Snad ti to nevadí." Lance seděl v křesle a díval se na Keitha, který nevěděl, co tam ještě dělá. Zavrtěl hlavou a stále se snažil dát si pět a pět dohromady. Proč tu ještě byl? Normálně by se ztratil hned, když měl tu možnost. A tady tu možnost měl, tak proč neodešel? Znal toho hodně z vyprávění a Lanceho úletů na jednu noc, tohle nebyl jeho styl.

"Ok, díky. Proč... Proč jsi ještě tady? Chceš něco?" nakrčil obočí a znovu si protřel oči. Bylo mu jedno, že jej teď Lance vidí hned po probuzení, kdy má vlasy na všechny strany a ospalý výraz. Bylo mu jedno, že mluví zastřeně. Nebo že si nečistil ještě zuby. 

"Chtěl jsem ti jen poděkovat a, no, omluvit se, že jsem byl přítěží. Dokážu si představit, kolik sil tě muselo stát, abys mě tu nechal. Takže... Díky," zamumlal Lance a sklopil pohled. Keith jen zamrkal a nechápavě se na něj podíval. Potom mu došlo, že Lance nejspíš neví, že to on jej odnášel nahoru.

"Uh, jo, v pohodě."

"Fakt díky. Jak se ti odvděčím? Kromě... Kromě té snídaně?" zasmál se tiše a nervózně Lance a stále se koukal někam do země. 

"Stačilo by, kdybys to tam uklidil. Ale pokud jsi tak udělal, tak už nic," pokrčil Keith rameny a Lance se postavil.

"Tak... Já půjdu. Ještě jednou díky, fakt. Nevím, kolikrát ti ještě poděkuju, ale... jo, haha." Keith jej sledoval a jak přemýšlel nad tím, co řekne, začal si hrát nervózně s prsty.

"Zůstaň. Uh... jakože, dej si snídani. Uklidni žaludek," zastavil jej a skoro i natáhl ruku, aby jej chytil za cíp trička nebo mikiny, ale neudělal tak.

"Mám zůstat?" usmál se lehce Lance a Keith přikývl. "Dobře, zůstanu. Ale jen proto, že jsi to sám řekl."

Keith se přemístil do malé kuchyně spojené s jídelnou a Lance jej následoval. Oba si sedli ke stolu a začali jíst. Chvíli mezi nimi panovalo ticho, ale nakonec i to Lance prolomil. Stejně tak, jako pomalu prolomoval ledy, které měl Keith kolem srdce díky zklamání ze Shira. A ani jeden z nich nechtěl říct nic o včerejším večeru. Protože Keith se styděl se zeptat, a Lance proto, že věděl, co udělal. 

Když měli po snídani, dokonce se bavili, jako kdyby byli kamarádi. Keith se párkrát i zasmál Lanceho vtipům, které mu většinou předtím přišly strašně trapné a dětinské, ale teď? Teď to bylo jiné. A jemu se to líbilo.

Že by se objevilo světlo?

***

za písničku se vůbec neomlouvám. je zima a já mám období disney pohádek. :>