The girl from Tokyo - [Tokyo Ghoul FF]

Menší zádrhel?

**Pohled Touky**

Jak jsem jí měla vysvětlit že svého bratříčka nenávidím a že on nesnáší mě? Její oči zářili neskutečnou radostní. "Jednou toho Nishia za tyhle blbý kecy fakt zabiju!"  "Ehm. Nech mě si s Nishikim promluvit." Omluvila jsem se jí. Kývla a já hned vyvedla Nishia z jejího pokoje do kuchyně.

"Co si to kurva řekl?!" Byla jsem na něj neskutečně naštvaná.

"Vždyť by ji dokázal trénovat ne?"

"NE!"

"Řekni mi tři důvody proč ne?"

On mluvil s klidem kdež to já řvala přes celou místnost. Ten idiot to prostě nechápe.

"Tak za prvé. Já ho nesnáším. Za druhé. On nesnáší m-"

"Zadrž! Vaše nenávist toho druhýho není důvod proč by s ní nemohl vycházet! Takže chci jinej důvod!"

Jen jsem si povzdechla.

"Je ve věku kdy se zamiluje do každýho debila kterýho uvidí."

"Ty si myslíš že ten debil bude Ayato že?" 

Kývla jsem.

**Pohled dívky**

Byla jsem v pokoji sama. Slyšela jsem křik z kuchyně. "Možná že ji Nishio přemluví!" říkala jsem si sama pro sebe ve snaze si tento absurdní nápad dostat do hlavy. Někdo musel existovat kdo by to dokázal. Kdo by ze mě udělal správného ghoula. Jenže kdo?

**Pohled Nishia**

Touka jako vždy začala vyvádět. Chodila po místnosti sem a tam a při tom si žvatlala nějaké slova kterým nebylo rozumět. 

"Ty se Ayata bojíš!"

"Co si to řekl ty zmetku?!"

"Kdyby ses ho nebála tak by si mu zavolala a nechala ho v tréninku s tou holkou!" 

Věděl jsem že zareaguje stylem že mi bude chtít dokázat opak. Přesně to se taky stalo. Vzala telefon a zavolala svému bratříčkovi. Domluvili si že sem dnes večer přijde. 

"To bude zábava!" Můj smích nešel zastavit. Nejen že přijde její bratr sem do Anteiku a bude tu zřejmě rvačka mezi sourozenci ale hlavně mi bylo k smíchu to jak se Touka tvářila. Vážně jí došlo až teď že mi zase naletěla? V mnoha ohledech se dá přelstít dost lehce.

**Pohled dívky**

Sedla jsem si ke stolu a začala si malovat. Mým pokojem proudil chladný vánek z venčí. Křik v kuchyni ustal. Otevřeli se dveře od pokoje a v nich stál ten zrzavý číšník. "Takže Touka si Ayata sem pozvala. Večer tu bude a tu věc ohledně tréninku rozeberou." Znovu do mě vešla ta neskutečná radost. Nedalo mi to a Nishia jsem obejmula. "Díky! Díky! Díky!" začala jsem hopsat přes celý pokoj s pisklavými radostnými zvuky. Nishki na to jen zakroutil hlavou a odešel. "Vyšlo to! Ono to vyšlo! Snad to proběhne dobře a vážně mě někdo začne trénovat!! Počkat... Co když si s ním nebudu rozumět a bude mě nudit? Nebo hůř bude až moc agresivní a v tréninku mě přizabije?!"  Opět se do mé hlavy dostaly obavy. Raději jsem se nad tím moc nepozastavovala a dál si kreslila. Když si to tak vezmu můj život není taková katastrofa. Sice mě někdo odloučil od matky ale na druhou stranu mě i někdo zachránil. Zavedl mě sem do Anteiku kde se o mě moc dobře starají a snaží se mou matku najít. 

Pozitivní myšlení my naštěstí ještě zůstalo. Vždy se našlo plus a mínus. Jenže k mému štěstí můj život zatím měl víc výhod.