Skinchanger

Skinchanger/ Chapter 2

Když jsem dorazila domů, přeměnila jsem se na verandě a rychle vklouzla do domu. Theo se uvelebil ve svém pelechu. Než jsem se osprchovala a uvařila si něco k snědku, už si spokojeně odfrkoval. Zatímco jsem čekala až se mi vaječná omeleta trochu propeče, nasypala jsem mu granule do misky, kdyby ho v noci přepadl hlad.
,,Hodný kluk," podrbala jsem ho za ouškem a něžně pohladila. Jen si odfrkl. Ani pomalu necítil, že jsem se ho dotkla, jak byl vyčerpaný.
Vypnula jsem ploténku a pánev dala ze sporáku. Nandala si omeletu na talíř, sedla si ke stolu a dala se do jídla. Mňam. Žaludek mi spokojeně zakručel. Ani jsem pomalu nemrkla a měla svou večeři v sobě.
Nádobí jsem dala do myčky a vydala se do postele.

Když jsem ulehla, zkontrolovala jsem v mobilu, co je nového na sociálních sítích.
Ne, že bych na tom byla nějak závislá, ale spíš už to byl takový můj rituál. Když mi někdo psal, nejčastěji má kamarádka a kolegyně z bistra Val, tak jsem odpověděla, nebo jsem naopak napsala třeba já jí, jaký měla zbytek dne. Dnes jsem žádnou zprávu neměla.
Mobil jsem strčila ještě do nabíječky a šla na kutě.

***
Probudil mě nějaký divný zvuk. Jako kdyby někdo chodil venku na štěrku. Theo, který ke mně během noci přišel, sebou úplně škubl, jak ho ten zvuk také probral. Vyštěkl takovým tím ufuněným psím blafnutím. ,,Pst, potichu, Theo," tišila jsem ho. Jako myška jsem přecházela od okna k oknu a dívala se ven. Nebylo vůbec nic vidět a ani slyšet. Asi nějaká vačice přebíhala z lesa. Pomyslela jsem si. Když jsem se pro jistotu chystala zkontrolovat, zda jsou zamčené dveře, zapraskal schod na verandě. Srdce se mi rozbučilo a do nosu mě praštil odér vlkodlaka. Theo zakňoural. Prudce jsem otevřela dveře a v ruce namáchla basebolovou pálku, která byla opřená hned vedle dveří. Někdy jsem s ní Theovi odpalovala tenisáky.
,,Hej, hej, bacha, vlčice!" Vyhrkl ze sebe rychle Ben, dal ruce před sebe a pro jistotu o krok ustoupil.
,,Zatraceně, Bene!" Vydechla jsem a uvolnila svůj postoj. Theo vyběhl ven a radostně zavrtěl na Bena ocasem.
,,Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit. Jen jsem se chtěl omluvit za to odpoledne.." přestal si mnout týl a pokrčil rameny. ,,Nazdar, pesane," pohladil Thea mezi ušima.
,,Nemusel jsi sem jít uprostřed noci. Navíc už jsem na to skoro zapomněla."
,,Dobře, tak jo. Promiň," ještě jednou pohladil Thea a se slovy ,,dobrou noc," zmizel ve tmě.
,,Bože," odfrkla jsem si. ,,Tak pojď Theo." Ten se ještě naposledy zadíval do tmy, pod verandou si ještě rychle odskočil a utíkal zpět dovnitř.
,,To je pořád s vlkoušema, co?" Ušklíbla jsem se na svého čtyřnohěho kamaráda a zamkla dveře. Vydali jsme se zpět do ložnice, když někdo zaklepal na dveře. Ani jeden z nás to zase nečekal.

Propána. Otočila jsem se zpět ke dveřím a šla otevřít.
,,Co ještě chceš, Bene?" odemkla jsem a otevřela. Theo zavrčel a já ucítila tvrdou ránu do hlavy. Zatmělo se mi před očima a zavrávorala jsem. Vlk uvnitř mě zbystřil a snažil se zpracovat zásah. Slyšela jsem, jak Theo vystartoval a na útočníka zaútočil. Následovalo zakňučení a zvuk, jak tělo letí vzduchem a po chvilce dopadá. Krucinál, kdo to-. Dostala jsem další ránu, tentokrát do břicha. ,,Uf," vylétlo ze mě v reakci na prudkou ránu. Útočník byl mrštný.
Nemohla jsem se navíc stále oklepat z první rány. Třetímu útoku už jsem ale stihla uskočit. Útočníka to překvapilo, ale nezastavilo před dalším výpadem, kterému jsem znovu unikla. Pak se mi ho povedlo zasáhnout, ale rána nebyla dost silná. Spíš jako kdyby ode mě dostal facku. Sakra. Chytil mě pevně kolem pasu a prudce mě složil na zem. V té rychlosti jsem se udeřila do hlavy. Au. Nohama se mi povedlo ho ze sebe shodit. Využila jsem několika vteřinového náskoku a ve skoku se přeměnila a rozutekla se k lesu.
Theo se opět vrhl na útočníka, který ho ze sebe strhl na sloup na verandě. Theo zaskučel a zůstal omráčeně ležet na zemi. Theo! Nemohla jsem se za ním vydat, dokud nezpacifikuji onoho neznámého. Řítila jsem se lesem. Jelikož jsem za sebou neslyšela žádné kroky, zpomalila jsem. Po pár metrech jsem úplně zastavila a větřila. Poslouchala. Čichala. Nic. Odfrkla jsem si a znovu se zaposlouchala. Hrozně mi hučelo v uších. Zatracená práce! Křoví vedle mě zapraskalo a vyřítil se z něj obrovský černý vlkodlak. Bohužel jsem nestihla uskočit a zakousl se mi do boku. Trhl hlavou. Můj bílý kožich se začal zbarvovat rudou. Zakňučela jsem bolestí. Ten zvuk se nesl lesem. Chňapala jsem po něm a snažila jsem se ho ze sebe shodit. Nedařilo se mi to.
Zvedl mě v tlamě a znovu se mnou hodil o zem. Další silná rána. Proboha.
Vůbec jsem nestíhala reagovat. Útočník přesně znal mé slabiny. Bok mě pálil a byla jsem ráda, že se dokážu vůbec nadechnout. Sebrala jsem všechen zbytek sil a vyskočila na něj. Dopadla jsem mu na záda a zakousla se do něj. Vlkodlak zakňučel a začal vrčet. Mně se také z hrdla dralo vrčení ven i přes můj stisk.
Držela jsem se seč mi síly stačily. Zesilovala svůj stisk zubů a za žádnou cenu mu nechtěla dovolit, aby mě ze sebe shodil. Po dalších vteřinách jsem ale začínala cítit, jak mě má rána oslabuje. Stisk i přes mou vůli začal slábnout a útočník mě po chvíli ze sebe trhnutím odhodil na nedalekou skálu, o kterou jsem se ještě více poranila. Já tu umřu. Proběhlo mi hlavou, zatímco jsem se snažila vyškrábat na nohy. Marně. Už jsem ztratila příliš krve. Černý vlkodlak se ke mně pomalu blížil. Oblizoval se a vítězoslavně vrčel.
Rozostřoval se mi zrak. Za chvíli ztratím vědomí a on svůj úkol dokončí. Už nikdy nevidím Thea, smečku a ani Adama.
Vlkodlak zavyl.
Poslední, co jsem zahlédla byl černý kožich. Stejný, jako má Adam.
Adame...

________
Tak co říkáte na další kapitolku?