Skinchanger

Skinchanger/ Chapter 1

Vystoupila jsem z auta a vydala se k domu.
Adama jsem si všimla až když jsem přišla ke schodům vedoucím na verandu.
,,Adame." Promluvila jsem první.
,,Příště to tvoje psisko zabiju, Sondersová!" Nekřičel. Mluvil tím svým alfáckým výhružným hlasem, který měl nahánět strach. Já se ho ale nebála. Věděla jsem, že mi neublíží.
,,Hele, já taky nestřílím každýho tvýho vlčka, co mi přeběhne přes zahradu." Udřela jsem se do něj. Přece neprojevím slabost na svém území. Obzvlášť před Adamem.
,,Jenže ten tvůj čokl je nevychovanej. A ničí mi kytky!" Hudroval.
,,Myslíš toho samého čokla, jak ho nazýváš, kterého drbeš potají za ouškama a na bříšku?" Ušklíbla jsem se na něj a založila si ruce na prsou. Adam stuhl. Na setinu sekundy stuhl. Zatnul pěsti a zase je hned povolil. ,,Jak to-" ,,Cítím tě z něj. Proto k tobě pořád chodí, když nejsem doma. Má tě rád, Adame."
Než stihl cokoli řícz, došla mi jedna věc. ,,Adame, kde je?! Kde je Theo?" ,,Je u nás." ,,Cože? Jak jsi ho tam mohl nechat?"

Nečekala jsem ani na odpověď a rozutekla se k Adamovi domů. Mám se proměnit? Theo! ,,Sondersová, počkej!" Za pár sekund mě dostihl a čapl za loket. ,,Zastav, sakra!" A strhl mě na svou hruď. Nikdy předtím jsem mu nebyla tak blízko. Jeho typická vůně mě obklopila. ,,Je v pořádku. Nejsem pitomej, přeci ho nenechám s nováčky samotného." Adame.

Jak se naše oči setkaly takto z blízka, všimla jsem si okrajů jeho zorniček. Byly tmavě modré. Bože, to jsou oči! ,,A kdo tam s nimi ještě je?" ,,No, Ben přeci." ,,Cože? Ty jsi nechal Benedikta, aby na ně dohlížel? Vždyť víš, jaký na Thea je!" Vymanila jsem se z jeho držení a bez ohlédnutí se sprintem řítila do domu toho blbouna, jenž je schopný nechat je všechny pohromadě.
Doslova jsem dovnitř vtrhla. Sotva jsem popadala dech. ,,Theo!"Nic. ,,Theo, ke mně!" Zase nic. Prohlížela jsem halu, zda se někde něco nepohne. Vůbec nic. Celá nastražená jsem procházela přízemím, větřila, ale všude byl cítit jen vlkodlačí odér. Zrovna, když jsem prošla skleněnými zašupovačkami do velikého obývacího pokoje, který fungoval hlavně jako společenská místnost, jsem zahlédla prvního vlkodlaka. ,,Tak kde je?" Ethan pomalu dělal jakoby tu byl poprvé. ,,Kdo?" ,,Ty víš moc dobře!" Před vlkodlaky nesmíte ukázat příliš mnoho slabosti, proto na ně věčně štěkám a jdu přímo k věci. ,,Byl-" ozvalo se zakňučení. Theo! Instinktivně jsem vyrazila směrem odkud se zvuk ozval. Když jsem nahlédla za roh do jídelny, zkoprněla jsem. Nikdo by v tu chvíli ani kapičku krve v mém těle nenašel. ,,Theo,.." hlesla jsem. Slzy se mi začali drát do očí.
Theovo tělo leželo nehybně na zemi zády ke mně. Nad ním se tyčil Ben. ,,Ty hajzle!"
Zatmavilo se mi před očima. Vymrštila jsem se do vzduchu a vrazila ji Benovi přímo do zubů. A to pořádný pravý hák. ,,Au!" zaskučel Ben bolestí, ,,co blbneš?!" ,,Ty bastarde! Zabil jsi mi psa! Co ti udělal!" V ten okamžik se tam objevil Adam.
Začal na Bena působit svou alfa silou. No, spíš přes jejich pouto smečky. Vlkodlaci mají výhodu v tom, ze spolu komunikují přes myšlenky. Cítí, když se někomu něco stane, někdo zemře. Alfové přes pouto dokáží měnit náladu ve smečce.
Kdyby to Adam neudělal nemuselo to dopadnout dobře.
,,Nic jsem s ním neudělal! Theo, pohov!" Theo se v tu ránu, jako mávnutím nějakého zatraceného kouzelného proutku, probral. Podíval se na mě tím svým pohledem Promiň. To byla ale psina, co?
,,Ty pacholku..."vydechla jsem a skončila na kolenou a zuřivě ho k sobě mačkala. Opět se mi chtělo hrozně brečet. Tentokrát úlevou. Sklonila jsem svou hlavu do jeho kožíšku tak, aby nebylo vidět, že mi několik slz ukáplo do jeho srsti. Tady ne.
Vstala jsem. Hlava skloněná tak, aby mi vlasy spadaly do tváře a nikdo neviděl, že jsem plakala. Neukazuj slabost. "Theo, k noze," třásl si mi trochu hlas i přesto, že jsem se to snažila zakrýt. Na to se chlupáč zvedl a cítila jsem, jak se mi otřel o nohu a sedl si hned vedle ní.
,,Mio,-" zkoušel to Ben, ,,jen jsem ho učil novej trik a zrovna jsi přišla..."
Nechtěla jsem nic slyšet, a tak jsem bez jediného slova odešla z toho baráku plného pitomců, co mají nejdebilnější nápady, co kdo může dostat. Theo mi byl v patách.

***
Zbytek odpoledne jsem strávila koupáním se s Theem v nedalekém jezírku v lese. Jelikož bylo poměrně teplo, a já mám uvnitř sebe vlka, rozhodla jsem se koupat nahá. Nikdo o mně nevěděl, tak proč ne? Navíc, když jste kožoměnec, tak se ostych během několika přeměn pomalu vytratí.
Theo zbožňoval vodu stejně jako já, takže jsme si společné koupání užívali.
Po chvíli jsem cítila, jak vlk uvnitř mě zbystřil. Přepadl mě takový divný pocit, že...
,,Omlouvám se." ozval se hlas ze skály, která se tyčila nad jezírkem. Nebyla tak vysoká, byla tak akorát, aby z ní mohl člověk skočit do vody. Podívala jsem se za hlasem.
,,Co tu děláš? A omluvu si nech." Adam.
,,Dobře,nechám. Stejně by jsi se měla omluvit ty mně." Co prosím? ,,Já tobě?" ,,Ano, udeřila jsi mi vlčka, jak je nazýváš." Protočila jsem panenky a vydala se na břeh. Vylezla jsem z vody a zavalila se do prostěradla, které jsem sebou měla, kdybych si chtěla u vody lehnout. Než jsem doplavala a vylezla z vody, Adam stihl ze skály seběhnout dolů ke mně.
,,Já čekám," ozvalo se za mnou zrovna, když jsem se chystala otočit směrem ke skále. Vůbec jsem ho nějak neslyšela. ,,Ježiši! Adame!" Vyjekla jsem a opět skončila na jeho hrudi. Co to? Opět mě ovinula ta jeho vůně. Sklonil hlavu o pár milimetrů, nejspíš se snažil, abych to nepostřehla. Cítila jsem, jak se prostěradlo promočilo a já se v podstatě svou kůží otírala o tu jeho. Vpíjel se mi do očí.
Celý tento okamžik nám ale překazil Theo. Vytrhl nás z něj svým odfrknutím. Oba jsme se na něj podívali. Seděl kousek od nás a s hlavou nakloněnou na jednu stranu si nás prohlížel. Co to děláte? Vyčetla jsem mu z pohledu. Adam se na mě zpátky podíval a stejně tak já na něj. Stále mě svíral v náručí.
,,Promiň, musím už jít.."a než stihl opět cokoli říct, nestála jsem už na dvou nohách, ale na čtyřech tlapkách. Svou přeměnou jsem ho od sebe kousek odstrčila a rozeběhla se domů. Theo vystřelil okamžitě za mnou.

,,Tohle není omluva, kterou mi dlužíš!" Křikl za mnou a v hlase jsem slyšela úšklebek. Ach, Adame.