Skinchanger

Skinchanger/ Prolog

Jmenuji se Mia Sonders. Pracuji jako servírka v místním fastfoodu. Mám Německého ovčáka Dométhea, kterému řikám Theo. Sice vypadám jako úplně obyčejná holka, ale jsem kožoměnec. Kožoměnců je několik druhů. Někteří se mění v kojoty, lišky, rysy, orly, havrany,... Já se měním ve vlka.

Kožoměnci mají ve své DNA specifický gen, který jim umožňuje se bezbolestně a okamžitě proměnit ve zvíře daného genu. Tento gen je pouze v krvi indiánů a jejich míšenců. Já ale čistá indiánka nejsem. Mám ho od svého pra-pra-pra-praděda z otcovy strany. Předci mé matky pochází z Evropy. Takže jsem vlastně směsice, kdo ví čeho všeho. Kožoměnecký gen u mě ale naštěstí přetrval.

Miluji, když se mohu svléknout a vyběhnout ve vlčí podobě. Ačkoli je to velmi nebezpečné, protože místní nemají vlky příliš v oblibě. Vypadám totiž jako opravdový vlk. V podstatě se i chovám jako vlk, ale jsem o něco větší, rychlejší, hbitější, silnější i mohutnější než "normální" vlci. Nejsem ale vlkodlak. Jsem jiná než oni. Sice si jsme trochu podobní, ale vlkodlaci tu jsou ti, co mají samá "nej". Nemají moc kožoměnce rádi.

Před lety mě jeden cizák napadl a chtěl mě zabít. Nakonec jsem zvítězila já. Byla jsem donucena zabít v sebeobraně. Nevím, co proti nám vlkodlaci mají. Nijak jim nepřekážíme. (No, mluvím v množném čísle, ale nikdo jsem jiného vlčího kožoměniče nepotkala.)   
Nevyhledáváme ani spory, obzvlášť ty, kde je potřeba fyzická zdatnost.
Co se týká vlkodlaků, mají jednu velikou nevýhodu.
Jejich přeměna je velice bolestivá a poměrně zdlouhavá. Ne vždy je dobrovolná, to platí obzvláště za úplňku. Pokud se vlkodlak mění vícekrát za den, což dokáží už jen ti, co dokáží svého vlka uvnitř sebe už alespoň trochu ovládat, zejména alfy a jejich bety, vyčerpá ho to, tudíž musí sníst spoustu masa.
Ani jeden z nás se neživí lidmi. Lovíme divokou zvěř, já si vystačím se zajíci, kdežto oni potřebují vysokou.

Můj soused je Alfa samec místní Smečky Od Černého lesa. Jmenuje se Adam Holden a vlastní firmu, která vyrábí nejbezpečnější auta, letadla, systémy a jiné serepetičky pro celý svět. Kvůli tomu poměrně často odcestovává. Je neuvěřitelně ochranitelský! Někdy bych ho nejraději nakopala do zadku.
Můj pozemek je, oproti tomu jeho, zanedbatelný a končí za začátkem lesa, kde ten jeho začíná. Adam totiž ten les koupil, aby se smečka měla za úplňcích kde bezpečně prohánět, a díky tomu, že do něj dodává i zvěř, máme co lovit.
_________________***__________________

Konečně jsem už měla po práci a přijela ve svém broukovi domů.
Zastavila jsem příjezdové cestě a zhasla motor. Pohlédla jsem na svůj skromný domek, který si postupně rekonstruuji. Už mi zbývá jen koupelna. A jak tak koukám, fasáda by taky snesla novou barvu. Sice to nebyl příliš velký dům, ale byla jsem za něj vděčná. Koupila jsem si ho z vlastních úspor a z pojistky po svých rodičích, kteří zahynuli při nehodě před několika lety. To už jsem s nimi ale nebydlela. O dům se zvládám starat převážně sama, pokud se nejedná o závadu na potrubí a na elektrice.

Sotva jsem otevřela dveře od auta, ucítila jsem vlkodlaka. Instinktivně jsem se naježila. Vlkodlak může být dost často nepředvídatelný, ale díky místní smečce vím, jak se v jejich blízkosti chovat.
Ten pach jsem poznala. Osobitá exotická vůně smíchaná s vlkodlačím pachem a malou kapkou potu. Adam.

Co zase chce? Pomyslela jsem si. Vystoupila jsem a vydala se k domu.

_____________
Doufám, že se vám začátek alespoň trochu líbil😊 Budu moc ráda za jakoukoli odezvu!😊