,,Pereš se jak holka."

290 11 0
                                    


Anabelle

Dalšího rána jsem se rozhodla trochu procvičit svůj šerm. Otázala jsem se pana Gibse, zdalipak by se mnou nechtěl dát duet. Jeho obličej se okamžitě rozzářil a bez váhání souhlasil.

,,Tak Ano, vztyč meč jako pozdrav!" udělala jsem jak řekl, ale stejně..

,,Pane Gibsi, když vás chce někdo zabít, tak přece taky nezdraví." Směju se na něj sarkasticky.

,,Moc mluvíš. Začneme! Ukaž, co tě bratr naučil."

Bratr. Will. Jak moc mi chybí. Dala bych všechno na světě, abych mohla být s ním. Když s určitým člověkem vyrůstáte, získáváte od něj veškeré zkušenosti, smějete se spolu a záleží vám na sobě, ten člověk se vám stane naprostou nepostradatelnou součástí vašeho života. I přes to, jak se drasticky náš život změnil o narozeninách Willovi budoucí ženy, Elizabeth. To my bylo jenom 15 let. 15 let a už jsme spolu s bratrem, který byl pouze o 4 roky starší brouzdili oceány. Hodně pirátů mě v té době, jakože ženu na palubě, chtělo obětovat, upálit, useknout mi hlavu a bůh ví co ještě. Něco vám povím, o téhle pirátské pověsti. Do hnoje s ní. Jediný, kdo přináší smůlu lodi jsou sami námořníci. Už celá staletí pouze svalují svou nešikovnost na ženy. Ani by mě nepřekvapovalo, kdyby se přišlo na to, že tu pověst vymysleli piráti. Logiky by to odpovídalo. Ovšem místo toho, abych se nechala pověsit, bojovala jsem. Bojovala jsem, jak to šlo. A kam mě to dopracovalo! Tehdá na radě pirátských králů jsem se byla postavit všem panovníkům. Ani jsem nevěděla, jestli vyjdu živá. A oni ze mě udělali jejich královnu.! Dál bych ovšem dumala nad minulostí, ale tu mi někdo silně podrazil nohu a já byla u země.

,,Ano, seš pořád tam?" řechtá se kamarád.

,,Ano, jsem. Bohužel. "zvedla jsem koutek a pan Gibs mi pomohl vstát. Hned ale jak jsem stála na nohou, srazila jsem ho na zem.

,,To jste mě naučil vy." Usmála jsem se na piráta, který dopadl velice tvrdě a zdálo se, že počítá hvězdičky kolem hlavy.

,,Já vím, já vím. Seš drsná. Mrštná. Šup, předveď mi, že i tvoje šermování stojí za něco." Až skoro řval na Anabelle pirát. Ona to jako řev nebrala. Byl to hec.

Pár rychlých výpadů a chudák pan Gips se zase válel na zemi a hnědovlasá dívka nad ním stála se vztyčeným mečem ku jeho obličeji. Z čela si otřela krupičky potu.

,,Pěkné, pěkné, slečno Turnerová" tleskal Aně odpuzující pirát ,,pana Gibse jste přemohla. Myslíte, že si troufnete na lepší?!" řekl veleslavným hlasem

,,Jestli sebe povazujete za lepšího než je pan Gibs, Hectore" zdůrazním,, tak jsi ovšem velice nalháváte." Usmála jsem se na piráta co možno nejvíce sarkastickým úsměvem, jakým to kdy šlo.

,,Jediný kdo si nalhává jste vy, slečinko. Celou touhle výpravou." A rozpřáhl ruce. ,,Jestli si myslíte" a ukázal na ní ukazováčkem ,, že mám v plánu obětovat život za vaše rodinné shledání, tak to je převelice pletete."

To už Anu vyvedlo z míry. Ani je s pirátem nepozdravila gestem a už začala máchat mečem jako pomatená kolem sebe. Ovšem jelikož má léta zkušenosti se šermem, nemuseli být tahy mečem promyšlené. Všechno to byla svalová paměť s velkou dávkou zlosti.

,,To vaše chyba je všechno, co se mé rodině stalo." Řvala na piráta, který viditelně zaostávat vůči jejím hbitým pohybům. ,,Jen vaše. Vy jste zavraždil mého otce. Vy jste zavraždil mou matku. Udělal jste nás sirotky. Byli mi 3! 3 roky! Jak jste mohl být tak bezohledný? Zabít rodiče dvou malých dětí!" řvala dál v záchvatu zlosti. Když to dořekla postavil se před ní mladík ze včera. Ani nevěděla, že pluje také.

War of hearts(Piráti z Karibiku Fanfikce) CZWhere stories live. Discover now