Dance? [Book 2]

|1|

,,Ahoj LB." ,,Ladybug ahoj!" ,,Jak se máš?" Mávala jsem jak zběsilá a snažila jsem se velmi rychle dostat do třídy. Zaplula jsem do lavice, kde už seděla Alix. ,,Potřebuju Bodyguardy." Alix se zasmála a objala mě kolem ramen. ,,Můžeš si za to sama. Všichni znají příběh Miraculous." Povzdechla jsem si a na stůl hodila penál. ,,A proč teda takhle neotravují tebe nebo Kima hm?" Zrovna když jsem řekla jeho jméno, tak se naše parta dovalila do třídy. ,,Protože ty nás vedeš." Na tohle jsem už nic neříkala, protože má pravdu. Přišel ke mně Thomas a dal mi pusu na tvář. Usmála jsem se a pak odešel. Stejně mi u něj něco nehraje. Moc na mě nemá čas.

Celé dopoledne probíhalo stejně. Ale už od té soutěže mi v hlavě běhá jedna jediná myšlenka. Kam zmizel? Od té doby prostě zmizel. Dokonce jsme šli i za Chloe, jestli o něm neví, ale ono prostě nic. Zmizel, vypařil se. A já mám vždy při myšlence na něj divný pocit v hrudi. Od té soutěže jsme taky sekli s tancem. Jo, občas si jen tak zaskáču po pokoji, ale to je vše. Teď sedíme v jídelně a zkoumáme ten experiment, co máme sníst. ,,Hej! Vnímáš?" Podívala jsem se směrem, kterým Alix ukazovala. Přes Juleku jsem tam moc neviděla, tak jsem se vyklonila jak žirafa na stranu.

Thomas tam stál u nějaký blondýny a krafali tam bůhví o čem. Thomas byl tak ležérně opřenej o stůl a ona byla rudá jak rajče. ,,Kdo to je?" Zeptala jsem se se zaťatými zuby. ,,Prej s ním chodí do třídy. Becca nebo tak nějak." Tohle je problém. S Thomasem chodíme každý do jiné třídy a v jeho třídě převažují holky. Co se jeho týče, jsem dost žárlivá. Potom se vydal k nám a sedl si vedle mě. ,,Kdo to je?" Hned jsem se zeptala a dala si do pusy nejspíš karbanátek z koně. ,,To je Becca. Jsme spolu ve dvojici na projekt. Nemusíš se ničeho bát." Dal mi pusu do vlasů, ale stejně se ve mně vařila voda.

Zbytek dne jsem nějak přetrpěla a tu Beccu jsem vždy na chodbě propalovala pohledem. Šla jsem ulicí domů a někdo do mě vrazil. ,,Hej dávej bach...a." Ten člověk měl na sobě černé tepláky, černo zelenou mikinu s oušky a cinkala od něj rolnička. Že by...ne, to nemůže být on. Co by dělal ve městě takhle oblečený? Zrychlila jsem krok a snažila se ho dohnat, minimálně sledovat. Častokrát mi zmizel z očí, kvůli lidem, ale znovu jsem si ho našla. Nejspíš věděl, že ho sleduju, kličkoval a snažil se mi utéct. Doběhli jsme pod Eiffelovku a tam...zmizel. Rozhlížela jsem se všude, ale prostě zmizel.

Cestou domů jsem skenovala každého člověka. Před dveřmi jsem se ještě pořádně rozhlédla a otevřela dveře. Vyšla jsem schody a odemkla dveře od mého bytu a už jsem chtěla pozdravit, ale pak mi došlo, že tu jsem sama. Thomasova škola je na druhé straně Paříže a rodiče se nechtěli stěhovat, tak mi tu koupili malý bytík s balkónem a výhledem na věž. Nemůžu si stěžovat, vždycky jsem chtěla bydlet sama. Batoh jsem zahodila bůhví kam a šla jsem k počítači. Pustila jsem si nějakou hudbu a začala jsem tančit.

Nevím proč, ale tančila jsem naši soutěžní sestavu. Využila jsem celý obývák, divím se, že si sousedi ještě nestěžovali. Hudba skončila a já měla můj obličej přímo před telefonem, který začal zvonit. ,,Jo Alix?" ,,Zpomal, co se děje?" ,,Fajn, za pět minut jsem tam." Položila jsem to a na moje tílko jsem si zpátky oblékla mou koženou bundu a odešla jsem z bytu. Před vchodem jsem si zase všechny pečlivě prohlédla a vydala se mně moc dobře známou cestou.

,,Čau lidi, tak co je?" Plácla jsem si s Ninem a postavila se vedle něj. Juleka měla neutrální výraz, jako vždy. Alix se mračila a Kim měl založené ruce na prsou. Vedle něj stál Max, který měl vystrašený výraz. ,,Co se tu děje, že se tváříte jak na pohřbu?" Dostala jsem se před ně a nemohla jsem věřit svým očím. ,,Cože?! Co to je?" Vchod do metra byl zastavěný a všude byla páska majetek města. ,,Nenenene...nikdy se o to nezajímali, proto jsme tam šli. Tak proč by začali zrovna teď?" Otočila jsem se na ně a plně jsem chápala jejich výrazy. ,,Musíme se tam dostat." Prohlásila jsem a chtěla jsem strhnout pásku. Nino mě chytil za zápěstí a zastavil mě. ,,Není jak LB, je to majetek města, je to zastavěný, stejně jsme s tím sekli." Smutně jsem sklopila hlavu a znovu se podívala na tu pekelnou pásku. ,,Sice jsme s tím sekli, ale měli jsme tam vzpomínky, všechno." Ukápla mi slza. Přišel ke mně Kim a položil mi ruku na rameno. ,,Najdem si jinej bunkr, jiný vzpomínky, musíš jít dál." Přikývla jsem a otočila jsem se na odchod. ,,Díky...že jste mi to řekli."

//
První kapitola!👊
Zase mi to dodalo novou energii😍
Doufám, že se vám bude Dance? líbit stejně, jako první díl😊

Vaše Tery❤