The Hardest Decision || Drarry

17. kapitola - Narozeninový dárek

„Děkuju, Mio, že jste nakonec přišli. Možná je dobře, že vás viděl a trochu poznal..." zašeptal tiše Harry za dveřmi svého bytu, zatímco zbytek jeho přátel už se potácel po schodech dolů.

Hermiona se pousmála. „Uvidíš, že to bude v pohodě, Harry," zvedla ruku a pohladila Harryho po paži. Poté ale stejně nedokázala hledět na Harryho nešťastné oči a vtáhla si mladého muže do objetí. „Teď na to nemysli. Užij si večer a... ráno mu do dej tohle do pití. Bude unavený a znovu usne. Pak ho prostě přemísti k Mungovi, budu tam už čekat. Jsem ráda, že ses nakonec rozhodl to neodkládat. Akorát by ses trápil," šeptala mu do ucha, zatímco přejížděla dlaní po mladíkových zádech a druhou mu do kapsy od džínů zastrčila lahvičku s lektvarem.

„Dobře," zašeptal Harry, načež se odtáhl a vytáhl lahvičku z kapsy. Nic jiného mu nezbývalo. Thomas se musí vrátit tam, kam od narození patří.

„Tak pa," políbila čarodějka Harryho ještě na tvář, než se otočila a následovala své kamarády a rodinu dolů do uličky, aby se mohli přemístit opět po kouskách do Londýna. Najednou takovou dálku riskovat nemohli.

„Ahoj," zašeptal Harry, než zavrtěl hlavou a s povzdechem zastrčil klíč do zámku, aby si otevřel vchodové dveře.

Pořádně je nestihl ani zavřít, když ho dvě ruce čaply za paže a přirazily ke zdi vedle. Harry se široce usmál a pevněji schoval v dlani lahvičku s lektvarem. „Nějaký nedočkavý..."

„A ty bys nebyl? Čekám na to celý večer, až konečně vypadnou," zamručel blonďák dotčeně, než se přitiskl na Harryho rty ve vroucím vášnivém polibku. „Nechápu, proč si mi neřekl, že máš dneska narozeniny," zamumlal mu Thomas do rtů.

Harry se do polibku ušklíbl, než donutil udělat blonďáka dva kroky vzad a narazil tak jeho zády do zdi vedle poličky na klíče. Tam rychle nenápadně odložil lahvičku a přesunul ruce na Thomasův zadek, za který si natlačil jeho vzrušený klín na ten svůj.

Blonďák zaskučel. „Bastarde!"

Harry sjel se smíchem polibky na Thomasovu bělostnou šíji těsně pod uchem. „Nechtěl jsem to slavit. A navíc... o takových věcem jsme se přece nikdy nebavili," zkousl Harry něžně kůži mezi zuby. Thomas zanaříkal.

„Tak odteď se bavit budeme, ano? A teď mi to udělej, abych si alespoň dva dny nesedl! To je můj dárek k tvým narozeninám," zasyknul a zapletl prsty do Harryho hustých kudrn.

„Tvoje přání je mi rozkazem," zaculil se Harry. Následně o sebe prudce otřel jejich vyboulené klíny. Bylo to tak moc intenzivní, až se Thomas zalknul a zabořil své nehty do Harryho hlavy. „Opatrně," zasmál se Harry.

„Tak dělej," zavrčel blonďák, načež si opět uzurpoval Harryho rty a začal nedočkavě tahat jeho tričko směrem vzhůru. Na chvíli se od sebe odtáhli, aby Thomas mohl přetáhnout látku přes Harryho hlavu a poté k sobě staršího mladíka opět přitiskl. Dlaněmi přejel po Harryho prsou.

Brýlatý mladík chvíli otálel a jen hladil a laskal tělo před sebou pod tričkem, než i on zatahal za jeho lem a dostal ho pryč z blonďákova těla. Hned na to si k sobě za bedra Thomase přitiskl a opět začal dlaněmi přejíždět po jeho štíhlém těle.

Nepadlo už ani slovo, když se pomalu zaklesnutí stále do sebe v hladových polibcích, začali přesouvat směrem k ložnici. Pomalu po malých krůčcích, ruce střídavě na tom druhém nebo opřené o stěnu, aby vůbec trefili do dveří.

Až když Thomas narazil lýtky do matrace na manželské posteli, začal jako nově probuzený bojovat s knoflíkem a zipem na Harryho džínách. Byl ale tak vzrušený, že vyvléknout knoflík s dírky mu zabralo dvakrát více času, než normálně. Nakonec pomalu klesl na měkkou postel a nedočkavě stáhl džíny společně s boxerkami s Harryho vypracovaných stehen. Nikdy mu to neřekl, ale strašně se mu líbilo, jak je Harryho postava celá zpevněná, ačkoliv neměl ponětí z čeho, protože brýlatého mladíka nikdy cvičit neviděl. On sám chodil jen běhat a byl rád za to, jak vypadá i bez pocení se ve fitku.