12. kapitola - Rozhovor

1.4K 175 8
                                    

Netrvalo dlouho, když se dveře konečně otevřely a Hermiona vešla s ustaraným výrazem dovnitř. Svou první návštěvu si tedy představovala celkem jinak, ale nezahálela s prohlížením a rovnou se posadila k Harryho nohám na kousek volného místa. Následně lehce nejistou dlaň přiložila na bývalého Nebelvíra holeň a na uklidněnou po ní přejela.

„Takže?" nadhodila, když se jí nedostalo žádné reakce. To už Harry zareagoval lehkým povzdechem a následně se pomalu i posadil.

„Vlastně ani nevím, co bych ti měl říkat. Jsem prostě vůl..." promnul si oči, než se natáhl pro roztříděné papíry a našel mezi nimi Thomasovu složku, kterou následně podal Mie.

Hnědovláska ji se zájmem otevřela a zahleděla se na mladého muže na fotografii, který na ni hleděl tvrdým pohledem.

„Když jsi mi řekla o té podobě po telefonu, tak jsem se od té doby nezbavil dojmu, že máš pravdu. Takže jsem začal s ním. A nestačil jsem se divit. Svým rodičům není vůbec podobný, ale podle všech lékařských testů, kterým moc nerozumím, je jejich. Jako jediný má přírodně blond vlasy a nadání, aby mohl studovat lékařskou fakultu. Nemá žádné sourozence. Jeho rodina není nijak finančně bohatá, takový klasický průměr. Má ale spoustu sestřenic a jednoho bratrance, se kterým se nesnáší a ani s těmi sestřenicemi se nestýká. Celkově mi to celé přijde trošku na hlavu, ale podle toho, co jsem zatím prošel," mávl rukou k větší hromádce, „tak je to nejlepší kandidát. Necítím z něho ale žádnou magii, prostě nic," rozhodil Harry rukama.

Hermiona pečlivě očima studovala složku se jménem Thomas Felton a mračila se čím dál víc. „Ta magie je opravdu divná, ale... Opravdu je strašně podobný Beth. Ta ostrá brada, nos a ty oči..." zavrtěla hlavou.

Černovlasý se opřel zády o opěradlo pohovky. „No právě. Přijdu si už jako paranoidní. A k tomu s ním udržuji vztah-nevztah, který mi není zrovna po chuti, ale vzdát se ho nechci. A teď už vůbec ne. Potřebuju, aby mi věřil, abych ho vzal na ministerstvo do Londýna na prověření."

Hnědovláska zamručela a obrátila na další list. „A co takhle... Až na tom budeš s ním lépe, pozvat jeho a Beth zároveň? Jejich magie by na sebe měly reagovat, ne?"

„Možná," přikývl Harry hlavou.

„V tom případě. Já projdu ten zbytek, ty si odpočineš a potom budeš pokračovat v tom, co děláš. Budeš se snažit si ho u sebe udržet, aby ti začal věřit. Jen tak mu náš svět ukázat nemůžeš. Ale... Jak na tom jste, co má být ten vztah-nevztah, Harry?" odložila žena složku stranou a zadívala na svého unaveného kamaráda.

„No... Já se asi zamiloval na první pohled a chci to samé od něho, což on rozhodně nechápe a chápat nechce..." přiznal si konečně Harry tu hlavní věc nahlas a ještě k tomu před někým dalším. Věřil, že mu kamarádka nějak poradí. Doufal v to.

Hermiona si povzdechla. „Už zase Harry?" nebyla to však reakce na jeho zamilování ale na to, jak četla mezi řádky. „Zase kontakt jen o sexu, kdy ten druhý má absolutní volnost? Myslela jsem, že ses zařekl, že tohle už neuděláš. Víš, jak ti to posledně ublížilo. Jedna věc je, kdybyste to brali jako jen sex oba, ale takhle to bere jenom on."

Černovlásek si prohrábl vlasy. „Jinak to nešlo. Nechci ho ztratit úplně, tak jsem mu dovolil... aby chodil i za jinými. Vím, jsem vůl a měl jsem se ho asi radši vzdát, ale to já prostě nedokážu. A nevím proč!" promnul si unavené oči.

„Co jsi provedl, že jsi musel přistoupit na tohle?" zamračila se hnědovláska a pohodlněji se též opřela o pohovku.

Harry se uchechtl. „Ztropil jsem žárlivou scénu na způsob toho, že nechci, aby chodil za jinými. A on mi vmetl do tváře, že spolu nemáme vztah, ale jenom jsme spolu několikrát spali a že se nechce vázat. Neřekl to teda přímo, ale tak, aby to všechno z toho vyznělo. Pak abych ho úplně neztratil, jsem sám svolil jen k sexu. Žádný rande, žádné zamilované řeči, dárky, žádné návrhy na vztah nebo city. Pokašlal jsem to, co?" zvedl ke své nejlepší přítelkyni oči s posmutnělým úšklebkem.

„No, spíš si upřel oči a své srdce na někoho, kdo o to nestojí. Můžu tě ale ujistit, že pokud o něho opravdu stojíš ty, budeš bojovat. Jsi už takový Harry. Když miluješ, tak to děláš celým svým já. Za což by tě ta určitá osoba měla uctívat na kolenou, ale takhle to bohužel nefunguje. Víš co? Běž si lehnout. Já to tady dodělám za tebe," pohladila Harryho po paži a sledovala jeho přivřené únavou oči.

„Děkuju. Nevím, co bych bez tebe dělal, Hermi. Dobrou noc," postavil se a ještě než odešel, políbil kamarádku na tvář.

Hermiona za ním hleděla starostlivým pohledem. Nechtěla to říkat jemu samotnému, ale byl v tom očividně až po uši. I když netušila, jak je to tak rychle možné. Takhle už se totiž Harry jednou zaláskoval a nedopadlo to nejlépe. Byl ale jako beran. Nenechal si nic vymluvit, takže i kdyby mu řekla, ať Thomase nechá a najde si někoho, kdo touží po vztahu a být v něm ten opečovávaný, neposlechl by ji. Prostě šel hlavou proti zdi. Jen doufala, že tentokrát už víc zklamaný než posledně nebude.

S povzdechem se natáhla pro ostatní složky a začala si je prohlížet. Žádný z těch kluků, ale nebyl podobný Beth jako Thomas. A žádný nebyl tak pěkný, aby mohl být Malfoy.

Pousmála se. Třeba nakonec Harryho vnitřní radar bude mít opět pravdu. Jako už poněkolikáté.

__________________________

Ahoj!

Po dlouhé době se zase vracím pomalu k téhle povídce. Nebudu lhát, je to těžké navázat na zpřetrhanou nit, ale snažím se. Tak mějte trpělivost ti, co ještě nad příběhem nezanevřeli. 

~Matthew~

The Hardest Decision || DrarryKde žijí příběhy. Začni objevovat