zobrazeno. [boyxboy]

thirty-five.

Chtěl bych sem dát aspoň trochu pozitiva.
Ale proč, když šance být s tebou je mizivá?

Navenek - stále marně - pokouším se usmívat,
vevnitř se snažím aspoň psychicky neumírat.

Připadám si jak Titanic na své první cestě.
Potápím se ke dnu, pomalu, ale jistě.

Ty mi můžeš pomoct, můžeš být můj hrdina.
Vytáhnout mě nad hladinu, přivinout si mě do klína.

Všechno jenom u mých představ ovšem zůstává.
Jednou mě to možná zničí, má duše je nezdravá.

Tohleto a podobné věci, já nezažívám sám.
Proč jen já to tak prožívám? dokola se ptám.

Vím, že jsem jak malý, ale nedokážu přestat.
Možná bys mě za to měl 'ňákým' způsobem ztrestat.

Nad čím zas to přemýšlím? přichází další otázka.
Chci přežít i přes vědomí, že vztah mezi námi popraská.

Jak by nám taky mohl vztah na dálku vydržet?
Obzvlášť, když ty nevíš, že bych tě chtěl podržet.

Podržet tě kdykoli, když máš své slabé chvíle,
společně bychom si splnili všechny své splnitelné cíle.

Takhle mi nezbývá nic jiného než doufat,
nad tím, že mě přehlížíš, zkoušet si nezoufat.

..i když to někdy prostě nejde..