Kdybys aspoň věděl, že tě mám rád víc, než jako kamaráda. Za těch dvanáct dní jsme se sblížili natolik, že mě nazýváš svým bratrem. A prý nejenom kvůli tomu, že máme stejné brýle, rovnátka a nosy.
Tolikrát jsem ti to toužil říct, bylo tolik možností. Ale nikdy, ani když jsme tancovali ploužák, jsem nedokázal ty možnosti využít. Jediné, co jsem dokázal, bylo složit se.
Potom jsem ti slzami smočil rameno a tobě to nevadilo.Při vzpomínce na tohle se pokouším usmát, ale často se místo toho rozbrečím.
ČTEŠ
zobrazeno. [boyxboy]
Short StoryJá a moje posedlost, ty a tvá nevědomost a vzdálenost mezi námi. Pro Tomáše~ #30 v Povídka, ale nikdy to tak nemělo být..