Zobrazeno.
Zobrazíš zprávu a neodepíšeš, nevíš, co všechno se kvůli tomu jednomu slovu děje.
Necháváš mě v tom samotného.
Přátelé, kterým už jsem napsal svou zpověď říkají, ať si najdu odbornou pomoc, nějakého psychoterapeuta. Ale víš co? Ten mi nepomůže, protože to nedokáže. Jediná pomoc pro mě je tvoje náruč a to, jak mě svíráš v objetí. Je to přesně to, co nemůžu mít, proto tolik šílím.
A tak dál moc nespím a ráno vstávám s očima opuchlýma od pláče, protože to prostě musí ven.
YOU ARE READING
zobrazeno. [boyxboy]
Short StoryJá a moje posedlost, ty a tvá nevědomost a vzdálenost mezi námi. Pro Tomáše~ #30 v Povídka, ale nikdy to tak nemělo být..